Archiv autora: Lenouš

Zase pozdě, çay, večer v mešitě, další 2v1 Ahoj, jmenuju se Lenka a chodím všude pozdě. Tak nějak by zněla moje stručná charakteristika, pokud bych se měla představit v jedné větě. Všechno dělám na poslední chvíli a všude chodím pozdě. Věčně někde běhám. Na vlak, na schůzky, i na jógu

Svátek, Hilton vs Brloh, Kočky, jídlo, Bospor Istanbul, město na rozhraní Asie a Evropy, ne nadarmo se mu říká brána do Orientu. Nese v sobě nádech exotiky. Žije tu 14 milionů lidí a rozkládá se na ploše větší než 5000 metrů čtverečních. A já se neztratila? Našla jsem hostel bez

Dva dny na cestě, Pár hodin v Sofii, noční vlak, Edirne Noční přesuny jsou úžasná záležitost, takové dva v jednom – za jednu cenu máte dopravu i spaní. Nebo pokus o spánek. Abych si to dostatečně užila, čekala mě na cestě z Athén do Istanbulu dvojitá varianta. Určitě to není

Památky, kočky, Oliver, hořké rozloučení Když už jsem se vydala do Řecka, nemohla jsem vynechat Athény! Kdo by nechtěl do Athén? Nikdy dřív jsem nebyla extra velký fanoušek historie. Dokonce si pamatuju, že svoji první pětku na střední jsem dostala z dějepisu. Ale antické Řecko a Řím? To byl sen

Protože Meteora! Ostružiny, Kevin a mike, kláštery a turisti Do Řecka jsem původně vůbec neměla v plánu jet. Jenže já žádný konkrétní plán nemám, takže proč ne? Jediné, čím jsem si byla jistá bylo, že chci víc na východ. Původní myšlenka (vhodnější slovo než plán) byla taková, že přes Turecko

Památky, běhání, peněženka trpí Budík na 3:45? To jako vážně? Jo, vlak do Řecka mi jede ve 4:45. Ještě že bydlím kousek od nádraží, venku je zatím mrtvo. Na ulici nikdo není, první obchůdky na nádraží se teprve otvírají. Chvilku hledám pokladnu, nikdo nepracuje, ale kluk z ostrahy mi prodává jízdenku.

V sobotu v podvečer přijíždíme do Skopje. Nemám žádná velká očekávání, respektive se snažím nemít žádná. Jinak bych sem asi vůbec nejela. Od několika lidí jsem slyšela, že tu nic není, že na prohlídku stačí pár hodin. A víte co? Mě se tu líbilo. Natolik, že jsem tu zůstala 6 dní. Vždycky

Medvědi a morčata, kláštery, výhledy a stopování S tím medvědem jsem to nemyslela vážně, ale teď mám pocit, že ho slyším. Už chci do hostelu. Dokonce budím Verču, že slyším medvěda a že aspoň dnes bychom mohly dát jídlo kus od stanu. Rozepínám zip a lezu ven v očekávání, že

Hygiena v přírodě, do hor už nikdy nevkročím, kajak v restauraci Verča včera našla trek u města Bitola v Národním parku Pelister, má 20 km a měl by nám zabrat dva dny. Ráno jsme si daly vydatnou snídani s výhledem na horské hřebeny a vyrazily. Prvních 6 kilometrů do kopce

Stále ve stanu, opět bez peněz, Ohrid, koupání v potoce 2:12, nikdy se neponaučím. Jenže co mám dělat, když je tady ta káva tak dobrá? Nikdy neodolám a pak čumím do stropu. Říká se tomu ve stanu strop? Další noc venku, kolikátá v řadě už? Z restaurace jsme vyšly za tmy.

110/119