Loučení
V sobotu v podvečer přijíždíme do Skopje. Nemám žádná velká očekávání, respektive se snažím nemít žádná. Jinak bych sem asi vůbec nejela. Od několika lidí jsem slyšela, že tu nic není, že na prohlídku stačí pár hodin. A víte co? Mě se tu líbilo. Natolik, že jsem tu zůstala 6 dní. Vždycky
Poslední noc ve stanu
Medvědi a morčata, kláštery, výhledy a stopování S tím medvědem jsem to nemyslela vážně, ale teď mám pocit, že ho slyším. Už chci do hostelu. Dokonce budím Verču, že slyším medvěda a že aspoň dnes bychom mohly dát jídlo kus od stanu. Rozepínám zip a lezu ven v očekávání, že
Pokus o vraždu
Hygiena v přírodě, do hor už nikdy nevkročím, kajak v restauraci Verča včera našla trek u města Bitola v Národním parku Pelister, má 20 km a měl by nám zabrat dva dny. Ráno jsme si daly vydatnou snídani s výhledem na horské hřebeny a vyrazily. Prvních 6 kilometrů do kopce
Míň pěněz = víc zážitků?
Stále ve stanu, opět bez peněz, Ohrid, koupání v potoce 2:12, nikdy se neponaučím. Jenže co mám dělat, když je tady ta káva tak dobrá? Nikdy neodolám a pak čumím do stropu. Říká se tomu ve stanu strop? Další noc venku, kolikátá v řadě už? Z restaurace jsme vyšly za tmy.
