Archiv štítku: Uzbekistán

když nejde o peníze, tak tedy o co? Už si sama říkám na kolik jsem normální. Sedím v autobusu, kterej se buď dnes nebo nedýl zítra rozpadne a jedu na hranice s Kyrgyzstánem. Je 18:25. Venku tma jak v pytli, v autobusu slabě problikává světlo u stropu. Sem tam zahlédnu

aneb jak mě adoptovala jedna místní rodina Ráno mi Julia ťuká na dvěřde, bála se, jestli jsem se včera vrátila, ale nechtěla mě rušit. Přišla mi říct, že Murat tedy jede do Taškentu až dnes a jestli prý budu za půl hodiny hotová. No s mokrou hlavou a nezabalenou krosnou

Koho? Hory přeci! Nevím, co lidi nechápou na tom, že nechci taxi. Když stojím na místě, odkud by měl jet autobus do vesničky Miroqi, přijede ke mně auto, co už tu stojí snad dýl než já. Řidič mi tvrdí, že odtud autobus nejede, ale že mě odveze na zastávku. Přijde

Story s bankomatem část 2324563, story s taxikářema část 847394, tour de hotel, společný oběd, jak velká je uzbecká svatba? Ráno jsem se rozloučila s Jakubem. Byl smutný, prý mě chtěl vzít na oběd. A mám přijet v zimě, vezme mě na lyže a vše budu mít all inclusive a

aneb jak jsem chtěla pracovat v Samarkandu Ve svém věku už bych nemusela být tak naivní. Ale co… Byla by to nuda. Když mě ráno majitel hostelu vezl na bazar, trošku jsme se bavili o cestování a jak to dělám, když teď nepracuju. Řekla jsem mu, že bych ráda někde

Beauty day, kadeřnice, nákupy, fitko, nesnáším autobusy Dlouhý vlasy jsou fajn, ale když už je nemůžete ani učesat, je čas zajít si do salónu. Salón je asi přehnaný výraz, protože v kadeřnictví netekla voda a kadeřnice mě ostříhala nakřivo. Na vlasy si docela potrpím, ale na první pohled to tam

Ještě pořád mě to baví? Kuba mi včera poslal tuhle fotku, vznikla den před mým odjezdem. Strašně to utíká… Vlasy mám trošku delší a o pár odstínů blonďaťejší, ruštinu lepší a angličtinu horší, žabky stále vypálený. Chtěla jsem letos dát zimu bez kožichu, ale v Kyrgyzstánu se tomu asi nevyhnu. Teda

Nemůžu jít ani nakoupit, Buchara, noční procházka Další zastávkou na mé cestě po Uzbekistánu se stala Buchara. Krásné město plné památek, kde jsem zůstala téměř týden. Na prohlídku Buchary stačí pár dní, jenže když vám někdo dělá ke snídani každý den palačinky, tak si dvakrát rozmyslíte, jestli nezůstanete ještě o

do vlaku bez jídla. Problém? V turecku ano, v Uzbekistnu Нет! Čeká mě 12 hodin ve vlaku do Buchary. Poloviční 2v1. Co znamená poloviční dva v jednom? To, že  přijedeme ve dvě v noci a já počkám do rána na nádraží. V Kungradu se marně pokouším koupit si jídlo. To

změna plánu, visa funguje, milionář na zkoušku, cesta k aralskému moři za všechny prachy 2.013.000 bohužel v sumech Kdybych pro jednou dřív myslela, než konala, možná bych nemusela lítat tam a zpátky a ušetřila bych spoustu peněz. Na poslední chvíli se rozhodnu, že nepojedu s klukama do Buchary, ale ještě chci

10/15