DOVOLENKA - Želvy, krab, východy slunce a nepovedená zmrzlina.
Konečně se mi po týdnu povedlo zabalit batoh na první pokus, hurá! Škoda, že tu mám asi polovinu věcí zbytečně, cestovalo by se mi o dost příjemněji. Ráno na trhu znamená Lenouše ve vlastním živlu. A taky ve vlastní šťávě. Ale už si na to začínám zvykat, prostě se potím, nedá se s tím nic dělat, tak se to snažím přijmout. Nemusí ani svítit sluníčko, stačí, že je pod mrakem. Ovoce všech barev, rybí hlavy, mořské plody, zelenina, maso. Paní, která rúčo fúčo vyrábí knedlíčky do polévky a pán co zručně krájí pečivo. A ještě u toho stíhá měnit rukavice.
Když si kupujeme ananas, kývám na znamení souhlasu.
„Na co se ptal?“ zeptá se mě Jára.
„Jestli chceme párátka na ananas,“ odpovím.
„Jak jsi to poznala?“
Jen pokrčím rameny, ani nevím. Poznala. Jde to i bez společného jazyka.
S T-passem proběhneme nádražím tak rychle, že stihneme i vlak. Na rozkopaném nádraží v Kaohsiungu vytáhnou ochotné paní na informacích plánek a opět nás bez znalosti společného jazyka nasměrují na zastávku autobusu. Autobusy do Dongangu jezdí každou hodinu. Do přístavu pak dojdeme pěšky. Cestou potkáme druhého pána, který se na nás směje a ptá se, odkud jsme. Byl moc milý, ale ČR tu moc neznají. Často si myslíme, že jsme středobodem vesmíru, ale to úplně tak neplatí. Nevím, jestli si nás tu prohlíží víc proto, že jsme jiní, nebo že chodíme pěšky v zemi skútrů.
Tak tak stihneme západ slunce a vidět dvě želvy. Pak objedeme už po tmě celý ostrov a hledáme si výhledy na ráno. Na východní straně jich moc není. Jsme ubytovaní v hostelu. Mám hostely ráda, je to vlastně moc fajn. Nemáte sice kolik soukromí, ale jste mezi lidma, je to takový sparťanský a milý. Pokud nikdo nechrápe.
Naše největší rozepře tu je vstávání na východ slunce. Jára to odmítá, já vyžaduju 😀 Je to spolu se západem slunce nejlepší část dne. Nebe hraje všemi barvami od žluté, přes oranžovou, růžovou a filalovou.
Nejhezčí pláž je ta naše ze včerejška. Ke snídani jsme měli jogurt, rýžovou taštičku a mango. Šnorchlovali jsme, potápěli jsme se, odřeli si nohu a rameno. Jsou tu 4 placený místa, vstupenka se kupuje najednou za 128 Kč. Nejhezčí byla Black Dwart gost cave. Po celém dni jsme spálený jak raci, kteří se tu schovávají do korálů.
Baví mě pozorovat šrumec na ulici i v restauraci. Rodiny hodují společně u jednoho stolu a nabírají si do malých mističek. Jídlo spíš strkají hůlkami do pusy, než vybírají.
Dny, kdy je váš největší problém sůl štípající v očích, spálenej nos od sluníčka a hledání nejlepšího ananasu k snídani. Přesně takový to bylo na Xiaoliquiu. Projedete ostrov křížem krážem na motorce, prolezete jeskyně, ochutnáte místní speciality, odřete se o korál a zaplavete si s želvama.
