První dojmy z Kazachstánu
Nic nového: otravný taxikáři a hodní lidé s asijskými rysy Blížíme se ke břehu. Sedím na kusu dřeva a pozoruju blížící se zemi. Na chvíli si ke mě sedá kapitán. Za 50 minut jsme v přístavu. Kazachstán. Hrozně se těším. I když mi každý říká, že tu nic není.
30 hodin
Soukromá kajuta, ruskojazyčnaja děvuška, dvě večeře, námořník, východ nebo západ? Na loď jsem nastoupila přesně v 12:14. Chvíli se čekalo, než se otevře recepce (ano, i když loď už něco pamatuje, skutečně je tu recepce). Platila jsem za kajutu pro čtyři. Bylo to o deset dolarů levnější. Asi tu nejsem jediný
Lenka, tvoj biljet gatov!
Arménie stále se mnou, špion, trajekt Nemožné se stává skutečností, držím v ruce palubní lístek na trajekt, který mě převeze přes Kaspické moře. Je 14.10.2019, 11:38. Přesně dvě hodiny potom, co jsem prošla branou do přístavu. Dostat se sem, ke kase v přístavu v Alatu, 70 km od Baku, bylo těžší, než
