První dojmy! Problémy, taxikáři a jak směnit peníze bez bankomatu a směnárny
Po dlouhých hodinách v letadle a na letišti v Doha přistáváme v Islamabádu. Po výstupu z letadla je to jako dostat z jedné strany facku od vedra a z druhé od vlhka! Chybělo mi to!
V příletové hale si připadám jako na červeném koberci, zatímco procházíme, za zátarasy pokřikují davy lidí. Dalo se čekat, že tu nebudeme sami, když má Pákistán 25x víc obyvatel než Česko. Bývalé hlavní a zároveň největší město Karáčí má 2x víc obyvatel než celá naše republika na pouhých 3780 m2. Ale dost statistik, zážitky jsou zábavnější. Hlavně, když nemáte peníze!
Bankomat na letišti Járovi opakovaně nedá peníze a mě k němu pro jistotu ani nepustí. Nemám prostor nad tím dumat dlouho, natož se snad rozčilovat. Jára se vrací bez peněz a s výrazem, že se stala katastrofa.
“Co je?”, zajímá se.
“Nikde nemají toaletní papír, to je pro mě nepřekonatelnej problém.”
Každý, kdo předpokládá, že nemáme v Pákistánu žádný pevný plán, předpokládá správně. Přesto máme nalinkované první dva dny už asi měsíc, protože jsme si kvůli vízům museli zabookovat ubytování na dvě noci v jednom ze dvou určených hotelů. Ale jak se dostat z letiště budeme muset vyřešit za pochodu.
Stejně jako všude na světě, i tady se na nás vrhnou taxikáři a naháněči všeho možného. Upozorňuji, že jsme mnoho hodin nespali, máme na sobě po dlouhé době těžké batohy a kdyby tu byl někde teploměr, bude ukazovat přes 30 stupňů. Jediný, co nemáme, je hlad. Alespoň nějaká výhoda drahých letenek.
Než se stihneme rozkoukat, náš problém se vyřeší sám. Ostatně skoro jako vždy. Řešení má dnes dokonce jméno! Sahail. Najde si nás u stanoviště 22.
Postarší místní pán, který s námi jede autobusem (jsou tu oddělené vstupy pro muže a pro ženy), pomůže nám přestoupit na druhý autobus, sežene nám taxi a domluví se s řidičem, aby před hotelem zavolal na recepci a řekl jim, že za nás mají přijít zaplatit. Pokud se ptáte proč, tak přece proto, že v dolarech bychom taxikáři zaplatili víc a na hotelu to zaplatíme i s ubytováním kartou. Jednoduchý jako ta facka po příletu.
Tolik asi k prvnímu dojmu z toho tak nebezpečného místa na světě.
Nerada bych zlehčovala téma bezpečnosti v Pákistánu, jistě tu je mnoho bezpečnostních rizik, ale ráda bych vám tu předala MOJE zážitky, které… však si počkejte na příště 🙂
