Pas? Na co? Ca phe sura da. Kontrasty
Ráno máme tradičně rozdělené role, já upravuju fotky a dělám instastories, Martin chystá snídani. Mango s jogurtem si sníme za doprovodu NHL. Pak se sbalíme, rozloučíme se s milou slečnou na recepci, vyměníme si kontakty na Facebook a Instagram a konečně vyrážíme. Dokonce se nám podaří vyjet včas. Pro jednou máme cíl cesty a potřebujeme ujet asi 168 km. Jenže…
Chtít je jedna věc. První kilometry vedou po strašné cestě. Staví se tu nová silnice, všude jsou díry, omezení provozu a prach. Jediné, co v tu chvíli chcete, je uvědomit si, že nemáte pas. A přesně to se mi stane. Po 30 km jízdy mě z ničeho nic napadne, že mi v nhá nghí nevrátili pas (čti: zapomněla jsem si o něj říct… ).
Asi další tři minuty sbírám odvahu říct to nahlas 😀. Martin naštěstí není příliš výbušné povahy. „Už mám hlad, tak si aspoň dáme jídlo tam, co včera večer.“
12:00, pokus s odjezdem č. 2. Chceme dojet za světla, to znamená někdy mezi 6 a 7 hodinou. Mohlo by se zdát, že ujet nějakých 170 km za 7 hodin bude brnkačka.. Ne tak docela.
Naše dnešní štěstí pasem nekončí. Taky nám upadne držák na batoh, mě se rozpadne helma a Martinovi rouška. Ale ty výhledy? Ty to zase zachraňují. Rýžová políčka, palmy, hory. Jen ta cesta je čím dál horší. Ale není se čemu divit. Je to tu jak na konci světa.
Dnes jsme asi v té největší díře, kterou můžete ve Vietnamu najít. Uprostřed hor, domky ze dřeva, polonahé děti si tu hrají se slepicema. Sem tam buvol, sem tam pes. Holčičky, které se sotva naučily chodit, nosí mladší sourozence uvázané v šátku na zádech. Místo manga tu pěstují ananas, ale i tady seženete obchůdek s cukrovou třtinou.
Motorka dostává zabrat, na místní kopce a zátěž není stavěná, ale po dlouhých hodinách nás doveze zpět do civilizace. Sluníčko pomalu zapadá, brzy bude tma, do cíle máme ještě daleko.
„Nedala by sis kafe?“ otočí se na mě Martin za jízdy, když přijíždíme po mnoha hodinách do prvního města
„Dala, ale už je 7…“ upozorním ho. Nejsem si jistá, jestli si uvědomuje možná rizika.
„To je fuk, potřebuju pauzu.“ Toho bude později litovat, ale já neprotestuju, ca phe sura da nikdy neodmítnu 😀. (Vysvětlení: minule jsem si chtěla po kafi povídat asi do 3 do rána, tak mám zákaz pít ho po třetí odpoledne).
ca phé nuong – černá káva,
ca phé sura – černá káva s kondenzovaným mlékem,
ca phé sura da – s ledem (na fotce), konečně pravá vietnamská káva.
Stmívá se brzy a do Nha Trangu dojedeme za tmy, když vstupujeme do hotelu, mám strach, že nás nebudou chtít pustit dál. Přísahám, že jsem nikdy nebyla víc špinavá než tady a teď.
Moje obavy se nakonec ukážou jako liché. Klučina na recepci je ochota sama, usadí nás na gauč, donese čaj a ve výtahu cestou do pokoje si nás fotí jako přírodní úkaz a děsně se u toho baví.
S každým krokem se ze mě sype prach. Náš pokoj je tak čistý, že se bojím i pohnout.
Po trojitý sprše a dvě hodiny později se vydáváme ulovit něco k večeři. Kluk na recepci zírá, podle mě nás ani nepoznal 😀 Nemám mu to za zlé, sama se někdy nepoznávám…
Pamatujete na naši včerejší hostinu v malé vesničce? Tak dnes jsme ve velkém městě, není ani 9 a je problém tu sehnat jídlo. Chtít rejži je očividně moc velká drzost. Od smrti hladem nás nakonec zachrání bageta banh mi a vietnamská verze Magnum.
Včera jsme před spaním zabíjeli pavouka a spali v posteli plné pavučin. Dnes usínáme v pokoji s voňavým a čerstvě vypraným povlečením. Máme pokoj v 7 patře a přímo u postele je místo zdi okno. okno přes celou zeď. Máme za sebou další neuvěřitelný den a usínáme s pohledem na zářící město. Tu rozmanitost mám na tom asi nejradši. Je teplo, ale jsem zachumlaná v peřině, užívám si vůni čerstvě vypraného povlečení. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy spala v tak čistý posteli. Cítím, jak se mi koutky úst zvlní v úsměv. Jen tak lehce, asi byste to ani nepoznali. Usmívám se jen tak sama pro sebe, Není to úsměv od ucha k uchu, víc byste ho poznali v mých očích. Nebo se mi v nich jen odráží jiskřičky blikajících světýlek z města? A záleží na tom? Jsem šťastná. Tak moc až mě to občas děsí. Ale nejdůležitější je žít přítomným okamžikem, tady a teď.
Vypadá to jako sen a přitom je to skutečnost.
Dobrou noc 😊
#LenkaPoprvéVHotelu
