8. Slovy OSM měsíců
Dnes je to přesně 8 měsíců. 8 měsíců?? To jako fakt?! Přijde mi to jako chvilka a přitom to tak utíká. Před 8 měsíci jsem nevěděla, jestli nebudu zpátky za týden, jestli mě to bude samotnou bavit nebo jestli to zvládnu. Ani jsem nevěděla, kam přesně pojedu, ale řídit se heslem #noplanisthebestplan se ukázalo jako to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Miluju tu svobodu, kdy si můžu dělat co chci a jet kam chci. Zavedlo mě to na místa, o kterých se mi ani nesnilo a potkala jsem spoustu úžasných lidí z celého světa. Ale nebudu lhát. Není to vždycky růžový a plný sluníčka. Špinavý hostely, každodenní balení batohu a moje slavný #2v1 jen abych ušetřila pár korun. Jenže zpětně nejvíc vzpomínám právě na všechny ty chvíle, kdy to nebylo jednoduchý. Kdy sem si i občas pobrečela, nadávala a pár krát si už skoro kupovala letenku domů. Ale nikdy jsem to neudělala. Právě v těch chvílích mi totiž došlo, že se ještě nechci vrátit, že mě to baví víc a víc. A že si žiju svůj sen a že to přeci nezabalím, protože mi je teď chvilku mizerně. Že nic netrvá věčně, i ten blbej den jednou skončí. A skončí, věřte mi. I když jich občas následuje několik za sebou.
Ale až dnes jsem si uvědomila, jak obrovský je to problém. Jestli mě to nepřestalo bavit doteď, budu mít někdy dost? Občas si říkám, jestli jsem normální. Kdo dobrovolně postupuje všechny ty šílený věci, které mě za poslední měsíce potkaly a ještě si to užívá?
Moc bych si přála, aby tenhle měsíc nebyl poslední. Mám ještě jeden velký sen. Ale třeba mají některé sny zůstat jenom sny. Nebo pro ně jen není vhodná doba? Všechno je o správném načasování. Celý život. Někdo tomu říká osud. Věříte na osud? Některé věci jsou tak neuvěřitelné, jakoby se prostě stát měly.
