CHRÁMY, VÍZA, ZUBAŘ A DALŠÍ SRANDY 💸
Kdybych věděla, že bude snídaně až do večera mé jediné jídlo, dám si místo jednoho donutu alespoň tři. Ale moje chyba, mělo mi to dojít. Kambodža = hlad.
Když jsem zjistila, že pojedu na tři týdny do Kambodži, mrkla jsem na mapu a zkušeným okem jsem usoudila, že by mohly stačit týdny dva. Ve zbývajícím času bychom s Verunkou mohly mrknout do Laosu, Vietnamu nebo Thajska. No.. plány = ztráta času.
Za tři týdny v Kambodži jsme neviděly ani polovinu toho, co jsme chtěly a minimálně polovinu času jsme strávily v autobusech. Nutno podotknout, že na vině nebyla jen Kambodža. Takže když jsem po měsíci zpět, určitě tu mám co vidět i v okolí Phnom Penh.
S Martinem si půjčíme motorku a s menší zastávkou u Sanlung Pagody dojedeme až k Ta Prohm Temple. Potkáme tu pár místních, několik špinavých a žebrajících dětí a jednoho Jihoafričana. Fronty se tu tak nestojí na fotku s chrámem, ale s Lenoušem
.

Ta Prohm Temple je jeden z nejznámějších chrámů v Angkor Wat. Je to jedno z těch míst, které stojí za návštěvu a kde se vyplatí i na tu
počkat. Ale pokud máte radši méně turisticky navštěvovaná místa, můžete navštívit stejnojmenný chrám ležící 30 km jižně od Phnom Penh. Ta Prohm Temple byl postaven ve stejném období jako jeho slavnější jmenovec, jen ho neproslavila Angelina v Laře Croft ani Indiana Jones. Leží v provincii Ta Keo u jezera Tonle Bati a dojedete sem za necelou hodinku na skútru. Vstupné je taky příjemnější, pokud umíte smlouvat, jedná se jen o 1
. Pokud ne, tak to bude jednou tolik.


Je vedro a prach se nám lepí na nosy. Ale aspoň si je zas nespálíme. Pořád nevím, co si mám o Kambodže myslet. Jsou chvíle, kdy můžu vyletět z kůže, třeba když se mě snaží obrat o peníze. Ale pak se touláte po vesničkách, kde není ani silnice. Až dojedete k chrámu, kde se všichni modlí, dětí si hrají se starou pantoflí a najednou vám přijde, že je svět ještě v pořádku. Že je vlastně moc fajn.
Sluníčko pomalu zapadá, uhneme z hlavní silnice a zastavíme si u řeky. Během toho, co pozorujeme západ slunce, se staneme rozptýlením pro skupinku malých kluků. Pokřikují a předvádí se před námi.
Naše komunikace probíhá standartním způsobem za použití češtiny a khmerštiny. Sice si rozumíme přesně tři slova, ale to podstatné si sdělit dokážeme.
„Umej se! Řekni rodičům, ať tě umyjou.“ poradí Martin nejšpinavějšímu klukovi. A jako správný blogger využije příležitosti a nainstaluje si děti na fotku.
„Pojď sem. Pojď. Photo, photo.“
„Photo! Photo! Photo!“ začnou jeden po druhém pokřikovat na oplátku, ale poslechnou a oběma rukama ukazují véčko. U nás se říká sýr, v jihovýchodní Asii se ukazuje véčko
.

Fotka vyfocená, sluníčko zapadlo, můžeme jet domů. Konečně! Umírám hlady.
„Tak my zas jedem, čau.“ rozloučíme se.
Ale nazývat Phnom Penh domovem? Možná už mám z hladu halucinace.
„Bye, bye.“ pokřikují za námi kluci, dokud je jich hlasy neutichnou v hluku motorek a nablýskaných aut. Za celou dobu jsem tu snad neviděla staré auto. Motorky všech cenových kategorií, ale auta, u kterých bych neměla ani na pneumatiky.
Na večeři jdeme do našeho ochoďáku, po dvou dnech nás tu zdraví jako stálé zákazníky. Sedneme si k poslednímu volnému stolečku. Bohužel už nemají rejží, ale dnes zvládnu i nudle. Během jídla nemluvíme. Potřebujeme vstřebat dnešek. Byl to moc fajn den, nic zvláštního se nedělo a přitom mám zas o čem psát do deníku.
Další den máme program dle vlastního výběru. Martin si jde pokecat na české velvyslanectví, já si jdu vyzvednou víza do Laosu a pak utratit pár dolarů na zubní kliniku. Jít v Kambodže k zubaři bylo to poslední, co bych si přála, ale budu doufat, že velvyslanec chodí do lepší kliniky než jsou ordinace, které tu běžně vidíte při procházce po městě.
Vysokou bílou budovu najdu poměrně snadno. Vyplním papíry a o pár minutek později už sedím v nepohodlném křesílku a šoupu nohama na prázdno, protože nedosáhnu na zem. Dostanu injekci od postaršího a evropsky vypadajícího doktora, sotva stihnu zamrkat a už platím 55 dolarů. Dost se mi uleví, čekala jsem tak 10x tolik
.

Je pěkné odpoledne, koupím si zmrzlinu a toulám se postranními uličkami. Sem tam mě málem srazí motorka nebo tuk tuk. Kambodža je vlastně docela fajn. Ale zítra už jedu do Laosu .