Smlouvat, smlouvat, smlovat! Seznámení se s místní dopravou. Už se konečně bojím?
Narážím tu na první problém. Jednak mi nikde nechtějí vyměnit thajský bath. A bankomat vám dá jen dolary, ve kterých tu také můžete platit. A nazpět dostanete někdy v kambodžském rielu, někdy v dolarech. 1 dolar je asi 4000 rielů. Je v tom pak hrozný bordel, hlavně ze začátku, když si to nedokážete převádět v hlavě. Místní to umí naopak velmi dobře. My jsme si část peněz vyměnily. Nejde to všude, z banky nás poslali na Central Market. Tam také musíte smlouvat. Vážně, vždy vám napálí vyšší cenu.
V Phnom Penh zůstávat nebudeme, Verunka si ho prošla včera. Jdeme najít autobus do Sihanoukville, jediného místa, že kterého se dostaneme na ostrovy. Blbý je, že tu, jsou mraky dopravních společností, nevíme kam jít, nikdo nám tu nerozumí a z neustálého „Tuk tuk?“ mi třeští hlava. Je to ještě otravnější než „Taxi, děvuška?“. Tady tomu neutečete, tuk tuk se vejde všude. Pár řidičů nám nabízí odvoz za 10$, usmlouváme to na 8, když konečně najdeme autobusové nádraží skoro se začneme radovat, ale jízdenka stojí 8,75$? Pak si nás odchytne týpek, kterej odsekne nějakou nadávku, když nechceme jeho tuk tuk, ale pěšky nás vede k nějaké společnosti. Chtějí tam po nás opět 8 $, říkáme, že 6 a odcházíme. Volá nás zpátky, že za 7. Když se otočím a volám na Verču, myslí si, že odcházím a říká „Ok, ok 6 $.“ 😁 Autobus odjíždí asi z 300 m vzdáleného místa, už za chvíli. Žádný problém, pán si hodí moji krosnu před sebe, já si sednu za něj a verča za mě. Trochu mě z nervózní pohled paní stojící opodál, která se kouká dost vyděšeně, ale dojedeme bez ztráty květinky.
Do Sihanoukville je to sice jen 230 km, ale jedeme to 7 hodin. Skoro celou cestu jedeme v koloně a jen vymotat se z Phnom Penh nám zabralo hodinu a půl. Ale nevadí, máme si co říct. Cestou se zastavíme na jídlo. Četla jsem o to, že tady prostě sní všechno a moc se s tím nepářou. Maso nasekají i s kostmi a podle toho to vypadá. A taky chutná. Jídlo tady víc smrdí než voní, kolem některých stánků projdete a spíš vás přejde hlad 😅. Dáme si nějakou omáčku s rýží a ani to nedojíme. V Thajsku jsem strávila sice jen den, ale jídlo tam vypadalo i chutnalo líp. A bylo i levnější.
Cestou mi verča předčítá o Sihanoukville. Nejnebezpečnější město v zemi, krádeže, loupeže, přepadení, znásilnění, vyhněte se Otres Marina Road. Nikde nechodit po tmě a jezdit jen v tuk tuku, který zajistí hotel. Paráda, ideální místo, když přijedete po tmě a nemáte ubytování.
Jdeme do prvního hotelu, který po výstupu z autobusu vidíme. Cenu neusmlouváme, ale už se nám nechce nikam jít. Většinou beru všechna doporučení s rezervou, ale když vám i v hotelu řeknou ať nikam po tmě nechodíte a na jídlo si máte zajít maximálně tady před hotel, možná na tom něco bude. Vystřídáme tři pokoje, protože odmítám za ty prachy spát někde, kde to smrdí jak v hospodě třetí cenové. K večeři si dáme smaženou rejži a smažený nudle, na tom tu asi přežijeme 😄. Ještě dostaneme vývar, ten je taky dobrej. Všude je děsnej bordel, lidi hází odpadky pod sebe.
Hned ráno se vydáváme na cestu, zvolíme asi ten nejhorší možný způsob – jdeme pěšky a pěkne ě si to vychutnáme. Celý tohle město je hnusný. A je to jedno velký staveniště. Jsou tu jen čínský obchody a Číňani tu staví čínský hotely a kasina. Je to hnus. Cestou do přístavu tu nepotkáme nic hezkého. Je šílený vedro, strašně to tu smrdí, všude miliarda tuk tuků a prachu.
