ŽIVOT V HLAVNÍM MĚSTĚ
Vybalili jsme si 
vyházeli) batohy a v překvapivě čistém pokoji nás nic nedrží. Můžeme se vydat objevovat hlavní město. Islamabád je rozdělený do několika pravidelných bloků, taková města ve městě. My bydlíme v části E-11.
Cíl dnešní procházky je jednoduchý, najít něco k jídlu, vybrat si z bankomatu a omrknout okolí. Při přecházení silnice nám trošku dělá problém jízda vlevo, rozhlížíme se na špatnou stranu
. Cestou potkáváme krávu pasoucí se na ulici a spoustu žebrajících dětí. Když se nám konečně podaří vybrat peníze, najíme se na ulici za 40 Kč pro oba. K Járově smůle a mé radosti máme hodně pálivou rýži. Do města jsem se vydala v legínách a volném triku, mám v plánu si koupit něco místního. K mému velkému překvapení zjišťuju, že to nebude tak jednoduché. Místo tržiště nakonec skončím v klimatizovaném obchodě a místo šátku si omylem koupím i látku na tradiční oděv salwar kameez. On to není takový omyl, běžně to tu tak prodávají, abyste si mohli nechat ušít set z kalhot, trika a šátku. Mít pěkné sladěné oblečení je základ!
. Cestou potkáváme krávu pasoucí se na ulici a spoustu žebrajících dětí. Když se nám konečně podaří vybrat peníze, najíme se na ulici za 40 Kč pro oba. K Járově smůle a mé radosti máme hodně pálivou rýži. Do města jsem se vydala v legínách a volném triku, mám v plánu si koupit něco místního. K mému velkému překvapení zjišťuju, že to nebude tak jednoduché. Místo tržiště nakonec skončím v klimatizovaném obchodě a místo šátku si omylem koupím i látku na tradiční oděv salwar kameez. On to není takový omyl, běžně to tu tak prodávají, abyste si mohli nechat ušít set z kalhot, trika a šátku. Mít pěkné sladěné oblečení je základ!Během potulování po městě narazíme v podzemí jednoho velkého domu na krejčího, který mi za stejnou cenu (300 Kč), jako stálá látka, ušije kameez a járovi salwar. Do druhého dne je hotovo a ještě dostaneme pozvání na večeři.
Koukáme z pěkné klimatizované kavárny na prašnou ulici, tento podnik sem moc nezapadá. Mají i dobrý kafe, kdybych tušila, že bude poslední na další tři měsíce, tak si ho možná vychutnám víc . Jediný, z čeho jsem trošku nesvá je to, že na mě u pití kávy koukají tři chlapi, kteří nám i otevírají dveře, nebo odsouvají židle. Expertka na všechno hnusný tedy @mardo.pk nedoporučuje 
.
Víte, co se dá pořídit za 1000 rupií, neboli 87 Kč?
Tak třeba právě gelato. Že byste ho tady nečekali? Já taky ne! A co dál? Třeba večeře, taxi, … nebo tetování hennou. Super když vám na to pak vedrem ještě vyteče propiska
. Jediný, z čeho jsem trošku nesvá je to, že na mě u pití kávy koukají tři chlapi, kteří nám i otevírají dveře, nebo odsouvají židle. Expertka na všechno hnusný tedy @mardo.pk nedoporučuje .Víte, co se dá pořídit za 1000 rupií, neboli 87 Kč?Tak třeba právě gelato. Že byste ho tady nečekali? Já taky ne! A co dál? Třeba večeře, taxi, … nebo tetování hennou. Super když vám na to pak vedrem ještě vyteče propiska
Nejlepší jídlo je na ulici, takže kdykoliv je možnost zavítat do místní restaurace, využijeme toho. Co na tom, že z nás zaměstnanci ani hosté nespustí oči? Naše pozdní obědo-snídaně je prostě nejen kulinářský zážitek. Objednáme si ukázáním na hrnec a jdeme si sednout. Uklidí a utřou nám stůl, donesou maso s bramborem, cosi zeleného s chilli a salát. A neustále doplňují placky čerstvého chleba. Myslím, že je tu jeden člověk zaměstnaný jen na roznášení chleba. Sedíme u malého stolečku na kraji restaurace. Panuje tu ruch a pracují pouze tu muži, stejně tak hosté jsou pouze muži.
V taxi s extra přirážkou se necháme dopravit k Faisalově mešitě. Mešita Šáha Faisala je největší mešita v zemi a jedna z největších mešit světa. Zatímco bosky cupitáme po rozpálené podlaze začínají se po nás otáčet lidé, ti smělejší k nám přistoupí blíž a anglicky se nás ptají odkud jsme a jestli se s nimi vyfotíme. Ve většině případů se všichni otáčí na Járu, ale když se jde podívat do mešity, kam já nesmím, začnou ke mě chodit ženy a podávají mi ruce a chtějí se se mnou vyfotit. Většina lidí je opravdu milá a vůbec mi to není nepříjemné. Ale když už se to opakuje asi půl hodiny, zavelíme k ústupu a vydáme se zpět na další předražené taxi.
Večer se stane další milá věc. Kolem půl desáté, když už je konečně přijatelná teplota, ve které mohou středoevropani fungovat a nevypadat přitom jako zpocený čuníci, si jdeme nakoupit. Všude je klid, nesvítí skoro žádná pouliční světla, což trošku zavání zlomenou nohou, protože chodníky a postranní uličky nejsou zrovna nově vyasfaltováné cesty. Nakoupíme si všechno možné od vody po nanuky. Nemáme nejmenší tušení, kolik to může stát, takže když zaplatíme asi 30 Kč, spokojeně odcházíme. Ovšem kousek za obchodem nás doběhne pán, který nakupoval po nás a vrací nám 30 rupií (2,5 Kč), prý nám prodavač namarkoval jeho pití
.
.