Stojí to za to.
Ta chvíle těsně před tím, než se vám splní něco, co jste si tak dlouho přáli.
Nervozita spojená s radostí. Rozzářené oči, úsměv nejen na tváři, ale i hluboko uvnitř.
Zrychlený tlukot srdce a husí kůže z toho, že se to skutečně děje.
Bojíte se, že se za chvíli probudíte a zjistíte, že to byl jenom sen.
A on není, opravdu se to děje.
Poslední výlet do hor měl být na pohodu. Kvůli času, počasí a zdravotnímu stavu posledních dní jsme místo výstupu na Pik Učitel zvolili jednoduchý trek v národním parku Ala-Archa. Na pohodu to bylo do chvíle, než zmizela cesta a museli jsme brodit řeku a vyškrábat se do stráně skrz roští . Ale po tom všem, co jsme tu zažili je to vlastně příjemná procházka.
Národní park leží asi 30 km od Biškeku. Můžete jet taxíkem za nevím kolik, nebo extra narvanou maršrutkou za 40 Kč. Poslední úsek zvládneme stopem s rodinou z Biškeku, která si sem jede užít víkend. A není sama, v lesíku a na louce u řeky jsou desítky rodin užívající si piknik. Možná poslední letošní, na příští týden hlásí sníh. My si užijeme krásný den, okolní příroda hraje všemi barvami. Nejhezčí rozloučení se Střední Asií!
Proč jsou ty návraty tak těžký?
Každý večer čistá postel, už žádný noční hledání hostelu.
Ani žádné dohady s taxikáři .
Obchody plný jídla, už žádný mastný a starý sušenky.
Déšť, lesy a zelená tráva, už žádná poušť a 40 ️ve stínu.
Mělo by to být přeci jednoduchý. A přitom není.
