Mezi odjezdem vlaku v Taškentu stihneme přesně tři věci.
1. Projet se metrem. V Taškentu mají vážně pěkný stanice!
3. Volat doktora. Respektive volají mi ho místní babušky, když mě vidí, jak se v křečích v břiše potácím z veřejných wc na nádraží. Doktor mi změří tep, tlak a teplotu. Na překladači napíše „don´t panic“ a dá mi nějaký divný prášky, který nemám v úmyslu si vzít. Večer už je mi docela dobře, ale na to, jak jsem se kácela nad tím hnusným záchodem a málem se poblila už jen z toho, asi nezapomenu.
Se západem slunce opouštíme Taškent a na okamžik se nám zpoza okýnka naskytne podívaná na vesnický život, tak jiný než nablýskaný svět velkoměst a turistických atrakcí. V dálce je podhůří Tian-Šanu, hory ve východní části Uzbekistánu dosahují přes 4000 m.
V Andižanu přespíme a brzy ráno vyrážíme na hranice s Kyrgyzstánem. Sháníme maršrutku a ptáme se místních lidí, jeden kluk našeho věku se nabídne, že nás sveze, že má stejně cestu. Kyril je moc fajn, ale musí si dát navigaci do vedlejšího města a na hranice nás bohužel nedoveze, protože tam podle mě netrefí 
. Pořád mi opakuje, že už na nich jsme, škoda, že mapa mi říká, že jsme od nich asi ještě 20 km.
Přechod hranic je opět jen formalita. Dostaneme razítko, zodpovíme dotazy odkud jsme a kam jedeme a můžeme pokračovat. Ambice na dojetí do Biškeku nemáme. Chceme zůstat jednu noc v našem prvním ubytování v Toktogulu. Máme trochu problém s penězma, nejbližší bankomat je v Biškeku a v ruce muchlám poslední bankovky. Proto se rozhodneme od hranic stopovat.
Přechod hranic je opět jen formalita. Dostaneme razítko, zodpovíme dotazy odkud jsme a kam jedeme a můžeme pokračovat. Ambice na dojetí do Biškeku nemáme. Chceme zůstat jednu noc v našem prvním ubytování v Toktogulu. Máme trochu problém s penězma, nejbližší bankomat je v Biškeku a v ruce muchlám poslední bankovky. Proto se rozhodneme od hranic stopovat.
Dlouho nikdo nezastavuje, je vedro, poslední jablko už jsem snědla a nic jinýho nejsem ochotná jíst. Ne že bychom tedy měli něco jiného k jídlu.
„Jedete do Togtogulu?
„Da.“
„Vy jste taxikář?“
„Ano.“
„Aha… a kolik chcete za cestu?“
„Kolik dáte?“
Podle mě to taxikář nebyl, protože nás svezl asi za 140 Kč (skoro 250 km).
Do Biškeku bychom dojeli, ale chtěli jsme si cestu rozdělit. Přeci jenom často měníme místa, teploty a nadmořské výšky, takže je fajn si trošku odpočinout. Dnes večer je to sázka na jistotu, vracíme se do našeho úplně prvního ubytování. Je to tu moc fajn, všechno čistý a máme domácí jídlo. A kočku!
Noc se snídaní a večeří vyšla pro dva asi na 900 Kč. Na místní poměry to není málo, ale je tu krásně. Pokud někdy pojedete kolem, určitě doporučuju se tu zastavit. K večeři máme první nemastný plov, který jíme všichni společně. Majitelka je moc milá, má tři malé holčičky, studovala v Americe a má na spoustu věcí jiný pohled. Její manžel má cestovní agenturu @kirghizstanvoyage. Povídáme si tak nějak o všem. Třeba o tom, jak Kyrgyzy naučit, že příroda není odpadkový koš.
Noc se snídaní a večeří vyšla pro dva asi na 900 Kč. Na místní poměry to není málo, ale je tu krásně. Pokud někdy pojedete kolem, určitě doporučuju se tu zastavit. K večeři máme první nemastný plov, který jíme všichni společně. Majitelka je moc milá, má tři malé holčičky, studovala v Americe a má na spoustu věcí jiný pohled. Její manžel má cestovní agenturu @kirghizstanvoyage. Povídáme si tak nějak o všem. Třeba o tom, jak Kyrgyzy naučit, že příroda není odpadkový koš.
Do Biškeku jedeme další den ráno sdíleným taxíkem. Je to neuvěřitelné, ale taxikáři si řekli stejnou částku, jakou nám řekli v ubytování. Když znáte správnou cenu, lépe se pak smlouvá.
Jedeme několik hodin, ale v paměti mi utkví jen pár situaci. Dlouhé pláně a pobíhající koně. Odpadky u silnice, zastávka na kurut, nebo slečna (vypadající asi na 13 let, která vedle mě krmí asi 1,5 roční dítě balíčkem chipsů a energy drinkem. A jestli si říkáte, že jsme dlouho nepíchli. Tak píchli. Právě teď.
Po příjezdu do Biškeku pěšky dojdeme asi 3 kilometry do KGB hostelu. Do našeho pokoje se vejdou akorát dvě postele, „okno“ máme do předsíně hostelu a ve 3 ráno máme budíček, protože se přijde ubytovat asi 10 lidí. Ať žije ohleduplnost.
