MOTORKA, MEKONG A ZVÍŘÁTKA
Verča má angínu. Po šílené noční cestě bez spánku se trošku prospíme a zajdeme na bazar pro ovoce. Jestli si myslíte, že je největší sranda objednávat si jídlo, když vám nikdo nerozumí, tak se šeredně pletete. Největší sranda je shánět na malém městě uprostřed Kambodži v lékárně sprej na bolest v krku. Mrzí mě, že nemám video, jak se názorně snažíme předvést, co potřebujeme😄. Lékárny jsou tu na mapě asi 4, najdeme jen dvě a v jedné něco nakoupíme, snad to Verča přežije.
Po spánku číslo dva si zajdeme na večeři, při které riskneme i problémy, které se nám doposud vyhýbali a zkoušíme street food. Smažený tofu různých barev na špejli je hodně chabá náhražka kapra se salátem. Ale i tak máme Vánoce spíš až dnes. Večer si v posteli pustíme Pelíšky a jdeme spát.
Co v Kratii? V malém městečku na břehu Mekongu? Léky snad trošku zabraly a hned ráno se vydáváme na motorce podél řeky do okolních vesniček. V téhle oblasti není moc turistů. Normálně jsme atrakce akorát pro děti, ale tady se o zábavu staráme i dospělým. Mávání je doprovázeno neustálým hello a goodbye. Oblíbenou zábavou a škola v jednom je projet kolem nás na motorce. Mě pozdravit hello a Verču jdoucí 10 metrů přede mnou goodbye. Procvičí si tak celou svou slovní zásobu a smějí se tomu tak, že málem spadnou z motorky. Vtipný jim to přijde i za 10 minut, když kolem nich znovu jdete. Mě to tak vtipný nepřijde, ale já tady lidem stále nerozumím.
Stejně tak nechápu restaurace stojící uprostřed silnice, takže musíte uhnout z cesty, abyste mohli projet. Všechno je zabalený v plastu a hraje tak hlasitá hudba, že ji slyšíte i po x kilometrech. Na oběd se zastavíme v nějaké místní restauraci. Po exkurzi v kuchyni (vitrína u silnice) dostaneme jídlo na ne moc čistých talířích. Když Verča poprosí o kelímek na čaj, dostane plastovou nádobu s pavučinama 😄. Ale čerstvým meloun si spravíme chuť. Ještě se zastavíme v místním chrámu, který slouží jako škola a mladý mnich si s námi přijde popovídat. Ale čerstvým meloun si spravíme chuť. Ještě se zastavíme v místním chrámu, který slouží jako škola a jeden klučina si s námi přijde popovídat.
V Phnom Sambok nás málem sežerou opice. Jestli se jich nebojíte, tak jeďte sem. Tady začnete. O kousek dál, na jednom opuštěném místečku, narazíme na něco jako kočičí útulek. Kočky nedokážeme spočítat, je jich tu několik desítek a každá má svoji misku, k večeři se podává rejže. Jak pro kočky, tak později večer v Kratii i pro nás.
