Luxusní sleeping bus? Mrazák vs sauna. Angína. (ne)domluva. Kam asi dojedeme?
O půl 11 přicházíme na domluvené místo odkud nás tuk tukem odváží na místo, kde nás snad nabere autobus. Ten skutečně po hodině čekání přijíždí. Mělo se jednat o luxusní spící autobus. Fotku, kterou nám ukazovali to nepřipomíná ani z rychlíku, ale je to lepší než minule. Dokonce se tu dá ležet. Škoda, že ne spát. Já nevím, co jsem komu udělala, ale tentokrát s námi nejede jedno, ale rovnou dvě brečící děti. Ale ono je to jedno, zas jsem si dala kafe, takže neusnu tak jako tak. Střídavě se balím do spacáku, ve kterém se potím anebo mrznu pod klimatizací a riskují angínu, kterou už stihla dostat Verča.
Asi o půl 5 ráno nám začnou vytahovat batohy ven, ale v Kratii ještě nejsme. Na naše no no no toho nechají, ale za deset minut se situace opakuje s tím rozdílem, že sehnali někoho, kdo nám dokáže aspoň rukama nohama vysvětlit, že musíme změnit autobus.
V pět ráno nás v Kampong Siem přesadí na minibus a teprve teď začíná ta pravá show.
Jsme někde u vietnamských hranic. Sedíme v autobusu a čekáme, co se bude dít. Už hodinu se totiž neděje nic. Stojíme a čekáme. Netušíme na co, ani se nepokoušíme ptát. Veškerou energii jsme vyčerpaly na to, že jsme potřebovaly zjistit, kde je záchod. Kromě nás dvou tu s námi sedí pár místních lidí. Nerozumíme si ani slovo, ani gesta nefungují. Tak se na sebe aspoň smějeme. Jen tak. Řidič se ptá, jestli umíme thajsky nebo khmérsky. Je to docela vtipný. Nebo možná ne, ale spala jsem asi hodinu a z nevyspání mívám dva stavy. Buď jsem protivná nebo se směju každý kravině jako kdybych si něco šlehla 😅.
Začíná svítat, popojeli jsme asi o 2 kilometry a zase na něco čekáme. Když nic jinýho, řeší to jeden náš problém. Měli jsme přijet v 9 a to vás někdy ještě nechtějí ubytovat. Do Kratie je to ještě asi 60 kilometrů, tímhle tempem ušetříme za ubytování i za dnešní noc.
Už přes hodinu sedíme a čekáme, co se bude dít. Asi si chtějí povídat a opět se nás jestli umíme khmérsky. Vzhledem k tomu, že i města se tu vyslovují nějak jinak, jsem zvědavá, kde dnes skončíme. Ale jsou hodný, pořád se smějou 😄.
Po půl hodně zastavujeme někde mezi Tbong Khum a Dambae. Teď už to tak vtipný není, smrtí to tu, takže mě zas přechází hlad a barel s vodou měníme za něco, v čem je živý prase a dává dost hlasitě najevo, že se mu to nelíbí. Vzhledem k tomu, že jsme za 2 hodiny ujeli asi 30 km, to opravdu vypadá na dvojité 2v1.
Právě teď si nepřeju nic jinýho než si vyčistit zuby a vydrhnout se savem. Ani to prase nemůže smrdět víc než chlap, kterej sedí vedle mě. Naštěstí nekvičí.
Dle zvuků to prase snad porcují zaživa. Asi budu vegetarián.
O půl hodiny a pět kilometrů později…
Proběhlo velké stěhování. Už vedle mě nesedí ten chlap, bohužel jsem v našem slavném spícím autobusu pár dní zpět ztratila sluchátka a u náhradních mi přestalo jedno hrát jedno sluchátko, tak to prase slyším o to intenzivněji.
Aktualizace z místa Chhongh.
9 ráno a 30 km do cíle, možná dnes dojedeme. Opět velké stěhování. Teď vedle mě spí dítě. Smradlavej chlap sedí přede mnou. Asi jsem ještě nepochopila zdejší cestování. Při každé zastávce lidi vystoupí a pak si sedají jinam.
Verča si bere antibiotika. Prase stále trpí.
Tak jsem taky zkusila vystoupit a neměla jsem to dělat. Prase není jedno, jsou to selata a nedá se spočítat, kolik jich je. Jsou jak sardinky v konzervě. Už chápu, co tam hodinu přiděláváli.
Učím se tu každý den. Hlavně o sobě. Věděli jste třeba, že když máte tak 6 hodin v kuse hlad, tak neumřete? Kupodivu stačí překonat určitou dobu (pokaždý jinak dlouhou) a hlad často i odezní. Na konci pobytu zkusím vypočítat průměr. Hodnoty sbíráme téměř denně. Pokud hlad nezmizí, můžete ho zkusit zaspat (to jde blbě) nebo se projít po trhu s masem (zabere vždy).
Nerada bych někoho od Kambodži odradila. Dá se to pojmout i líp 😄. Můžete třeba letět do Phnom Penh, objednat si dopředu autobus, který vás vyzvedne u hotelu a doveze až do přístavu v Sihanoukville. Vyhnete se tak cestě přes to šílený město, kterou jsme dvakrát absolvovaly pěšky a potřetí už radši tuk tukem (i z něj to bylo strašný). Odtud rovnou na Koh Rong a pak přeletět do Siem Reap. A pak domů. Budete mít hezký vzpomínky a insta fotky z hlavních míst a když budete mít štěstí, tak ani žádnou nemoc 😄.
Jenže já chci vidět všechno. I to méně hezký. Popravdě nevím, kde se to ve mně bere, někdy se nepoznávám.
