Ráj nebo kýč? Motorka a objevování ostrova
Jestli existuje ráj, pak to tam musí vypadat jako na Con Dão. Je to tu jak z katalogu. Mohly by se tu natáčet všechny ty reklamy na štěstí, který všichni nesnáší, protože se na ně koukají doma z obýváku. Prý je nejhezčí moře v Karibiku. Možná jo, ale tam jsem ještě nebyla. A já se řídím heslem, že žít se má přítomností. A dost se mi to daří.
První den si to moc neužijeme, zajdeme si na oběd a pak jdeme dospat naši šílenou noční cestu. Vzbudíme se akorát na večeři, kterou si dáme tam, co oběd. Jídlo v malinké restauraci stojí o polovinu míň než ve všech restauracích v okolí. Každých ušetřených 30 korun dobrých 😀. Navíc jsou majitelé neuvěřitelně příjemní lidé. Stále se na nás usmívají, nosí mi ledový čaj a limetky navíc. Určitě tu nejsme naposledy.
Kromě toho, že je jídlo výborné, jsou majitelé neuvěřitelně příjemní lidé. Stále se na nás usmívají, nosí mi ledový čaj a limetky navíc. Určitě tu nejsme naposledy.
Hned další ráno si půjčíme motorku a vyrazíme na prohlídku ostrova. Souostroví Con Dao tvoří 15 ostrůvků. A i ten největší je tak malý, že ho projedete za pár hodin. Pokud teda nezastavujete u každé vyhlídky a všechno nefotíte. Kombinace modré oblohy a ještě modřejšího moře ve spojení s novou silnicí a okolní přírodou vytváří scenérie pro dokonalé fotky i bez zásahu photoshopu.
Výměna cestovatelskýho parťáka má pár výhod i nevýhod. Můj novej parták nepije kafe ani pivo, ale občas mi pomůže s batohem, vozí mě po pláži na motorce a stará se o můj denní přísun manga a srandy (nejčastěji na můj účet, ale abych mu nekřivdila, já si to asi zasloužím 😅). Je naprosto dokonalý den. Sluneční paprsky dělají moře modřejší a naše nosy červenější (to ale zjistíme až večer).
Con Dao není tak populární jako Phu Quoc, sem jezdí spíš Vietnamci. Ale to je pro nás výhoda, ráj bez lidí. Vietnamci se totiž bojí slunička asi jako Martin Lenky s morkýma vlasama a pláže jsou téměř prázdné a nevykoupat se tu by byl hřích.
Ač jsem v jídle dost vybíravá, když mi něco chutná, jím to klidně každý den. Jako tady. K obědu i večeři jím už tři dny jen polívku. Jen ke snídani mívám rýži, kterou nám připravuje paní u které bydlíme. Kolik můžu sníst rýže, než začnu mít šikmý oči? K tomu čerstvé ovoce a ledový čaj, na kterém začínám být závislá.
Po celodenním sezení na motorce je stupání po schodech k chrámu Vân Sơn Tự příjemná změna. Navíc ty výhledy za odměnu? U chrámu je jen pár lidí, ale o to víc květin. Vítr rozeznívá zavěšené zvonkohry, které už jen dokreslují až magickou atmosféru. Je tu takový klid a mír. Šel by zastavit čas prosím?
