Sranda skončila?!
.
Ač nejsme ani jeden velký fanoušek válení se na pláži a oba máme v slabost pro toulání se po střední Asii, tak se nám tu líbí. Natolik, že si tu pobyt protáhneme na dýl, než jsme původně chtěli. Nebo se možná bojíme cesty zpět na lodi plný zvracejících Vietnamců? 😄
Znáte to. Takovej den nic moc. Probudíte se do slunečného dne na malým ostrově obklopeni tyrkysovým mořem. Je to ráj, ale už tu nemáte moc co objevovat. Vypadá to na celodenní válečku na pláži… I přesto se nám odsud nechce, nebo se možná bojíme cesty zpět na lodi plný zvracejících Vietnamců? 
No co myslíte, jasně, že jedeme! Sice už nám nezbyde na ty lístky na loď z ostrova, ale co… to se taky nějak vyřeší. Jako všechno.
Tenhle den je jeden z těch, které nezapomenu, protože jsem si řekla „tohle si chci zapamatovat“. Nedělám to často, jen když je něco tak hezký, že se bojím, že bych to mohla zapomenout. Stačí zavřít oči a dokážu se do toho okamžiku přenést. Jakoby se to dělo právě teď. A ono děje. Snažím se zachytit sluneční paprsky, abych se zahřála, protože jsem předtím dlouho šnorchlovala a je mi zima. Ale na tom nezáleží. Záleží jen na tom, že jsem šťastná. Přesně to mi běží hlavou, společně s přáním, aby mi to takhle vydrželo. Aspoň chvilku. Chci si zapamatovat tenhle pocit, kdy mám všechno, co jsem si kdy přála. Dokonce zapomenu, že mám už několik hodin hlad (to se mi běžně nestává 😄).
Jednu vadu na kráse to ale mělo. Samou radostí jsme zas zapomněli na opalovací krém a jsme #naraky.
Před cestou na pevninu jsme z jistých důvodů nechtěli nic jíst, jenže jak jsem říkala, jsme tu jako doma. Dostali jsme poslední snídani jako pozornost od rodiny, kde bydlíme už 4 dny. Paní s námi zajela koupit lístky na loď a zařídila transfer do přístavu. Pokud někdo pojedete na Con Dao (opravdu doporčuji), musíte se ubytovat tady!
Cesta zpět nakonec nebyl takový horor jako cesta tam. Měli jsme lepší místa a pro sebe několik sedaček, takže jsem se i vyspala. A slyšela jsem zvracet jen dva Vietnamce😄. Autobus do Saigonu jsme zajištěný neměli, ale lístky se prodávali na lodi #nuda. Když se nasoukáme do autobusu zažijeme pětiminutový štěstí, když si zabereme místo, kam se vejdeme i s nohama. Nevěříme vlastním očím, že bychom mohli mít takové štěstí. Máme pro sebe zadní sedačky, kde je mnohem víc místa. Jenže po pár ujetých metrech nás donutí vystoupit, my nevíme o co jde, tudíž se ven nehrneme. Jenže venku se mění lísteček z lodi za jízdenku a naše boží místa dostane někdo jinej. Nejspíš ten nejmenší Vietnamec…
Pro mě to taková tragédie není, mám na zdejší podmínky ideální velikost, ale Martin je na tom se svými skoro dvěma metry hůř. Lísteček mění chlap, takže mu nepomůže ani to, že je handsome za každý situace 😄.
Shrnutí:
Jestli neumíte upravovat fotky v lightroomu, jeďte do Vietnamu na ostrovy Con Dao. Když bude svítit sluníčko, zaručuju vám, že nebudete potřebovat žádnej photoshop.
Jestli nemáte rádi lidi, jeďte na ostrovy Con Dao. Jezdí sem jen Vietnamci, kteří se bojí sluníčka, takže vám zaručuju, že na pláži nikoho nepotkáte.
A jestli neradi zvracíte, určitě si sem místo lodí zaleťte letadlem. Málo co mě v životě stálo tolik úsilí, jako dvouhodinová snaha udržet žaludeční šťávy tam, kde mají být. Ale jako historka na pobavení je dobrý 😅.
Využijte toho, že tu zatím nejsou bary, hotely a nemluví tu na vás rusky, ale jen vietnamsky. To zaručuje vždy spoustu srandy 👍😀.
Z plánovaných tří dnů jsme si to protáhli. Bydleli jsme u super paní, chodili na ještě suprovější polívku, sami se koupali v moři, protože Vietnamci neradi sluníčko, jezdili jsme po pláži na skůtru, vyšlápli si ke chrámu a dokonce jsme si šnorchlovali, i když nám tvrdili, že to ve větrném období nejde. Všechno jde! Stačí chtít a vesmír už to nějak zařídí.
