aneb jak jsem chtěla pracovat v Samarkandu
Ve svém věku už bych nemusela být tak naivní. Ale co… Byla by to nuda. Když mě ráno majitel hostelu vezl na bazar, trošku jsme se bavili o cestování a jak to dělám, když teď nepracuju. Řekla jsem mu, že bych ráda někde po cestě pracovala, klidně v hostelu. On o tom ještě neslyšel, ale očividně ho to zaujalo a řekl mi, že mi dá práci. Brala jsem to spíš jen jako takové plácnutí, ale celý den jsem to nemohla pustit z hlavy. Procházela jsem se kolem Bibi Khanym, přes Registan nebo u Gur-e Amir Mausolea a pořád myslela na to, že by to bylo boží zkusit pracovat v Uzbekistánu. Když jsem se vrátila, šla jsem se Jakuba rovnou zeptat, jestli jeho nabídka stále platí.
Večer mě vzal na večeři, na které jsem očekávala, že to nějak probereme. Probrali jsme všechno možné, jen ne práci. Tak jsme se asi nepochopili. Už mě tu nic moc nedrželo, ale druhý den večer, před tím, než jsem chtěla odjet, mi Jakub řekl, že tu nemusím platit za ubytování. Naivně jsem to pochopila tak, že tu vážně budu něco dělat, jenže když jsem se šla ráno po snídani zeptat, jestli s něčím nepotřebuje pomoct, řekl mi, že teď ne. A pak mi ještě přišel říct, že nemám nikomu říkat, že tu jsem zadarmo.
Aha, tak tady se asi práce konat nebude. Netvrdím, že se mi to nehodí, jsem nemocná a nemám se tu špatně. Jenže večer už to začalo být divný. Když jsem se vrátila z města, tak mi nabídl, jestli s ním nechci jet na večeři k jeho mamince. Kdybych jednou dřív myslela, než jednala, nikdy bych s tím nesouhlasila. Jenže moje první myšlenka byla, že bude skvělý podívat se k místním lidem domů. Litovala jsem toho ještě dřív, než jsme odjeli, ale už mi bylo blbý to zrušit.
Bylo to fajn, měli jsme šurpu, manty s dýní a domcí nakládaná rajčata. Popovídala si s Jakubovou maminkou a sestřenicí a on pak v autě domů vtipkoval o tom, že po něm máma pořád chce, aby konečně přivezl nějakou nevěstu. Nevím, do jaké míry to byl vtip a do jaké to bylo myšleno vážně. Ale mě představa svatby s padesátiletým Uzbekem moc vtipná nepřijde. A i když bych si tu mohla bydlet zadarmo ještě klidně týden, je mi to nepříjemný. I tak jsem tu už zbytečně dlouho.
