Blbý 2v1
Loď nás zaveze do Otresu odkud se potřebujeme dostat na nádraží v Sihanoukville. Je neskutečný, že jsme tu už potřetí. Tentokrát vyměkneme a už si radši vezmeme tuk tuk. Důležitý poznatek: i z tuk tuku je to město hnusný, jen ten prožitek netrvá tak dlouho, jako když jdete pěšky.
Transport lidí i zboží tu zajišťují dopravní agentury (často dohromady jedním dopravním prostředkem). Obejdeme všechny, které tu jsou, ale ani jedna nabídka se nám nezdá výhodná ani časově natož finančně. Nechceme tu čekat až do večera na noční autobus do Battambangu a nakonec si koupíme jízdenku do Phnom Penh, ano už zas.
Když vyjíždíme z města, zahlédnu nějaký lokální bazar, asi nejhezčí část města a asi poslední byznys, do kterého nejsou zapletený Číňani. Do hlavního města dojedeme až večer. Po neskutečných 7 h jízdy!
Jedna malá rada: NIKDY NEPLAŤTE PŘEDEM. Jedna velká rada: NIKDY NEPLAŤTE PŘEDEM V KAMBODŽE. Do Battambangu jsme chtěly jet nočním autobusem, abychom nemusely platit za hotel (2v1). Obešly jsme několik agentur, v jedné nám mladý zaměstnanec slíbil, že pojedeme spacím autobusem přes noc. Ale že už nás teď odveze na nádraží.
Nic netušící nasedáme do přistaveného tuk tuku. Po příjezdu na centrální nádraží zastavujeme u klasického autobusu. Když nám to dojde, Verča kluka z agentury česky seřve. Nemusel rozumět, aby mu došlo, že mu neděkuje za to, že místo spaní budeme zas x hodin sedět v nějakým zavšiveným autobusu😃. Zavšiveným je snad jen řečnický obrat, i když dle vzhledu to asi nebude ani daleko od reality. Kluk řekl pár krát sorry a radši vzal roha. Já už na dohady nemám sílu.
Všechno je tu maličký, mám co dělat, abych prošla uličkou. Lidi na nás zvědavě pokukují a v očích jim čtu otázku co tu sakra děláme. Jo to kdybych věděla. Poslední volná místečka jsou na zadní pětce mezi větrákama.
Platila jsem za sleeping bus, takže si ho udělám. Větráky jdou stranou, rozbaluju si spacák a ulehám. Moje obavy, abych něco nechytla utne spánek.
Bohužel i druhá část dohody byl kec, autobus nás vysazuje na okraji města už v půl 4 ráno. Jedná se velmi strategické místo plné tuk tuků lačných po našich dolarech. Chudáci netuší, že už nám jich moc nezbývá. Ubytování žádné nemáme, měli jsme přijet až za několik hodin, ale pánové jsou fajn, půjčí nám telefon s internetem, najdeme si nějaký levný hotel a necháme se tam dovézt.
Důležitý poznatek: cestovat ve dvou se tu vyplatí. Za postel ve sdíleném pokoji chtějí 3 dolary za osobu, za soukromý pokoj platíme dohromady 5 dolarů. Po nevím kolika dnech si dáváme sprchu a čeká na nás čistá postel.
Sluníčko vychází, my uleháme.
Dobrou noc.
