MĚSTO SKLENÍKŮ, ZIMA, KDO JE DIVNĚJŠÍ?
Se soumrakem přijíždíme do města skleníků. Do Dalatu. Skleníky jsou úplně všude. Kdyby to šlo, nejspíš by postavili skleník nad celým městem. Silnice jsou plné motorek a lidí, kterým jsme se po celý den v horách úspěšně vyhýbali.
Dalat leží v nadmořské výšce 1500 m. To mi způsobí teplotní šok. Po několika týdnech vytáhnu dlouhé kalhoty a bundu. Ne že by mrzlo, ale moje tělo protestuje proti lednovým teplotám pod 20 °C 
.
. 
Úkol pro dnešní večer zní jasně. Najít hotel. Ve velkých městech si většinou něco najdeme na bookingu. Jen škoda, že adresa uvedená na internetu nesedí se skutečností. Trošku bloudíme a jezdíme tam a zpět až si úplnou náhodou všimnu názvu našeho hotelu v záplavě cedulí na domech okolo v úplně jiné části města, než měl být. Ale důležité je, že bydlíme.
A bydlíme krásně. Máme tak čistý pokoj, že se po něm nechci moc pohybovat a okamžitě mířím do sprchy. Po celém dni na motorce jsem všechno jen ne čistá 
Jak málo mi stačí ke štěstí?
Budeme tu dvě noci, takže si můžu vybalit věci do skříně 
čisto, ručníky (i na vlasy!!), teplá sprcha, fén (podezřívám Martina, že vybíral hotel dle toho, jestli mají fén, abych ho neděsila s mokrýma vlasama A pak lednička a hodně zásuvek.
Jsme ve městě, takže můžete hádat, kam vedou naše kroky (teda kola motorky, ve Vietnamu se pěšky nechodí). Nejdřív ji ale musíme dostat na ulici. Motorku vám na noc schovají v v garáži, na recepci, na zahradě.. záleží na druhu ubytování Ale co je jisté, vždy ji najdete jinde, než kde jste ji opustili. Největší zábava Vietnamců je totiž stěhovat a pře parkovávat motorky.
Než se stal Martin nejlepším cestovatelem všech dob, pokoušel se prorazit i jako basketbalová star. Na staré dobré časy si zavzpomíná v zábavním koutku místního obchoďáku. Za velké podpory místních slečen se mu podaří šestkrát z deseti pokusů trefit koš. Holky fandí jako o život, ale asi udělal dobře, že se dal spíš na to cestování. To mu jde o trošku lépe.
V Dalatu zůstáváme i další den. Ten je ve znamení chrámů, kostelů a skleníků. Pěstuje se tu všechno. Kytky, cibule, brokolice, salát nebo jahody. Když z toho dostaneme hlad, dáme si na ulici slanou palačinku z rýžového papíru
Zastavíme se ještě na vlakovém nádraží, kde se pobavíme při pohledu na asiaty fotící se ze všech možných i nemožných úhlů, pro jistotu v několika stovkách provedení. Trať byla za války poničena, dnes je obnoven pouze krátký úsek sloužící převážně jako atrakce pro turisty. Večer si zajedeme na noční market, kde máme největší dilema – dát si jahody s cukrem nebo chilli?
Večer završíme hledáním kavárny. Místní kávě jsem ještě nepřišla na chuť, tak hledáme kavárnu, kde si můžu dát espresso. Ráda bych upozornila, že iniciátorem všeho je Martin, který má ke kávě asi takový odpor jako k pivu, ale nakonec mi ji najde. Že toho bude litovat ještě v tuto chvíli neví. Ale jistě začne ve tři ráno, protože nemůžu usnout #CestovatsLenousemJeZabava
#CestovatsLenousemJeZabava
