DALŠÍ VODOPÁDY A CA PHE SURA DA
Každé ráno se budím a ptám se sama sebe, jestli se mi ten život nezdá 
Opouštíme Dalat a jedeme dál. Cíl dnešního dne je opět neznámý, zastávky si děláme, jakmile se nám někde zalíbí. Po nějaké době si zastavíme u malého stánku na kafe (pro Lenku), čipsíky (pro Martina) a lízátko (pro oba).
Kávě se ve Vietnamu daří. Natolik, že ve vývozu robusty obsadil přední příčky. Robusta má na rozdíl od Arabiky vyšší obsah kofeinu a zemitější chuť. O pěstování kávy se tu zasloužili Francouzi v 19. století a z Centrální vysočiny se stalo království kávy. Na její pěstování měly v minulosti negativní dopad války, ale v 80.letech se komunistická vláda rozhodla reformou zemědělství dostat zemi z ekonomické krize. Do Centrální vysočiny na severu jižního Vietnamu se přestěhovaly tisíce lidí. To zodpoví naše otázky, co tu bylo dříve. Džungle. Nic ví, nic míň.
A jaká je Vietnamská káva? Nenajdete v ní cukr ani mléko, takže instafriendly cafe latte z kávovaru si tu dáte jenom v kavárnách pro turisty. Ta pravá Ca Phé je dílem hlíníkového překapávacího filtru phin.
Já chci ale znovu ochutnat kávu se sladkým kondenzovaným mlékem. V Ideálním případy by se mělo nalít kondenzované mléko do skleničky a na to by měla překapat káva. V ideálním případě bych si o to ale musela říct předem a ne až po tom, co káva překape. Slečna teda postup obrátí a vznikne z toho nápoj podobný sladkému kakau 
no tak třeba příště….
no tak třeba příště….
Jak si objednat jídlo, část #3253
Když nepomůže ani telefon.
Jsme ještě ve větší díře než kdy dřív a máme hlad. Obchod ani restaurace nikde, ale u silnice sedí paní a dělá slané palačinky z rýžového papíru, které vypadají podobně těm, které jsme jedli v Dalatu.
Martin zkouší mluvit do telefonu, ale paní to úspěšně ignoruje. Místo toho něco říká vietnamsky a ukazuje něco na prstech. Domluva je vážně sranda . Nepomůže dát paní mobil s kalkulačkou do ruky, ani vytáhnout bankovky.
. Nepomůže dát paní mobil s kalkulačkou do ruky, ani vytáhnout bankovky.Angličtina je vám ve Vietnamu k ničemu. „Tady mi prostě dej dvě placky.“ rezignuje Martin a mluví česky. Zatímco okolo nás pobíhají dvě děti, o kus dál leží pes a nějaký starší kluk zametá podlahu.
„Nevim, porád nevim, kolik to stojí.“ Pokrčí rameny, ale slečna nám chystá jídlo, a to je hlavní.
Sedáme si na malé židličky přímo k silnici a konečně jíme #navietnamce. Je to ošizenější verze těch včerejších. Ale je to moc dobrý. Na (hodně) provizorní gril se dá rýžový papír, který se potře vajíčkem, bylinkami a chilli. Pak jen přeložit, zabalit do domácího úkolu (konečně žádnej plast) a dobrou chuť. Za cenu 5 kč za kus nezůstaneme u jedné.
A kampak zas jedeme? Zas nevíme.
Se západem sluníčka dojíždíme do Cho Ba. Na mapě to vypadalo jako malinká vesnička, ale je tu dost živo. Velký trh, hodně lidí a ještě víc motorek a všichni jsou hrozně happy, že nás vidí. Smějí se na nás a my na ně. Nerozumíme si ani slovo, ale čemu to vadí? Smích je zkrátka univerzální jazyk.
Ubytování najdeme jako vždy. Zastavíme u Nha Ngí. Dvě obří postele, větrák, horká sprcha, ručníky, wifi. Cena je stejná jako včera, komfort už tolik ne. Ale na přespaní víc potřeba není. Ještě, než se odebereme do říše snů, zajdeme si koupit mango a jogurt na snídani, a hlavně na rejži k večeři. Už na ní máme hroznou chuť
