PROČ TÁDŽIKISTÁN? 🇹🇯
“Leníku, a kam bys teda chtěla jet?” ptá se mě Jára už po několikáté.
Neurčitě pokrčím rameny a u toho bloudím pohledem po místnosti. Nevím, co mám odpovědět.
Dostala jsem za úkol napsat si seznam zemí, do kterých bych chtěla. Vznikla z toho hustě popsaná A5. Zaplnit ji mi zabralo pár minut, a to jen kvůli tomu, že píšu pomaleji než přemýšlím.
Pohled se mi zastaví na podlaze, kde se povaluje nejnovějším vydání časopisu Lidé a země. Jára mi je pravidelně kupuje, jestli v nich zase nebude moje fotka z Instagramu. Na titulní straně se o pozornost perou dvě země. Shodou okolností bych do obou chtěla. Existují náhody?
“Do Pákistánu a Tádžikistánu,” přečtu nahlas.
“Tak to radši do Tádžikistánu,” vykulí Jára oči.
Mě se oči naopak rozzáří. Okamžitě začnu hledat fotky Pamíru a ukazovat mu, že se mu tam taky určitě bude líbit.
To nejtěžší, tedy kam pojedeme, bychom měli. Teď už jen banalita v podobě letenek. Celou situaci zjednodušuje fakt, že od 1. ledna 2022 nepotřebují Češi do Tádžikistánu vízum. Celou situaci zhoršuje fakt, že nepokoje v Horním Badachšánu právě teď znemožňují získání povolení pro vstup na Pamír.
To má za následek, že s koupí letenek čekáme tak dlouho, až jsou extrémně drahý. Ony letenky do střední Asie nejsou moc lowcost nikdy, ale pár týdnů před odletem za 18 tisíc? Bohužel jsme vázáni termínem a když vezmeme v potaz zavřený Pamír, ceny letenek a testy na covid, začínáme uvažovat o letu do Biškeku.
Odmítám se střední Asie vzdát😅. Chci konečně mimo Evropu a hledáním letenek trávím hodiny. Nakonec najdu let do Biškeku za pro nás ještě přijatelnou cenu. Máme jedno odbavené zavazadlo, takže Járova letenka je no seat, no food, no baggage😄.
Abych to uvedla na pravou míru. Tádžikistán není jen chvilkové poblouznění na základě titulky v časopisu. Chci do něj už roky. Před pár lety jsem byla ve střední Asii tři měsíce, ale Tádžikistán jsem z několika důvodů vynechala. Přitom jsem o něm slyšela tolik! Krásná příroda, ti nejmilejší lidé a další a další radosti spojené se střední Asií. Možná si ho v hlavě idealizuju. Kdo ví? Ale dokud se tam nepodívám, nikdy to nebudu vědět. A to nemůžu dopustit.
