Zase pozdě, çay, večer v mešitě, další 2v1
Ahoj, jmenuju se Lenka a chodím všude pozdě. Tak nějak by zněla moje stručná charakteristika, pokud bych se měla představit v jedné větě. Všechno dělám na poslední chvíli a všude chodím pozdě. Věčně někde běhám. Na vlak, na schůzky, i na jógu přiběhnu zásadně poslední a vážně mě to štve, nevím proč mi to nikdy nevyjde? Nedělám to naschvál, opravdu! Stejně tak to bylo i s naším odjezdem do Bursy. Na hostelu jsem se zapovídala s Alexem z Ukrajiny a najednou bylo nějak moc hodin, loď měla odjíždět za půl hodiny. Před nosem nám ujela jedna tramvaj, do toho byl svátek a největší dopravní špička, všude mraky lidí. Málem se mi nepodařilo z tramvaje ani vystoupit. A v přístavu bylo lidí ještě víc. Zkoušeli jste někdy běžet proti davu lidí? Nedoporučuju, moc to nejde. Ale my to dokázali a přesně v 16:29 jsme si sedli na svá místa na lodi. Sedíme udýchaní na svých místech, Tomáš na mě nevěřícně zírá a já jen pokrčím rameny. Normálka ne? Za odměnu mě polije horkým čajem. Možná si to i zasloužím, nemá to se mnou jednoduchý 😀
Bursa leží pár kilometrů od přístavu v Mudanya a tady už tolik štěstí nemáme, nevejdeme se do autobusu. Nechce se mi čekat na další, tak se snažím Tomáše přemluvit, že budeme stopovat. Z centra města to moc nejde, jdeme tedy po hlavní silnici na okraj, ale nakonec si stopneme autobus. Nejsem na to pyšná, ale lepší než čekat dvě hodiny na nádraží.
V Albánii jsem vypila průměrně asi dvacet ekspres káv denně, tady už si asi nedám žádnou, ale nedostatkem kofeinu určitě netrpím. Večer se procházíme po městě a dáváme si tak desátý čaj. Pití čaje v Turecku připomíná rituál, çay není jen čaj. Po celé zemi jsou tisíce čajoven, kde můžete vidět muže všech věkových kategorií jak debatují, smějí se nebo se dohadují. Turecký čaj je připravován pomocí dvojité konvice zvané çaydanlık. Horký čaj je naléván do malých, tulipánových sklenic. Pije se ze speciálních skleniček, měl by se pít sladký, ale já už jsem proslazená na dva roky dopředu, tak si tento požitek dělám poloviční.
Bursa je zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Procházka večerním městem je jiná než v Istanbulu, nejsou tu turisté. Bazar žije dlouho do noci, sežene tu vše od oblečení, přes zlato až po jídlo. V malinkých uličkách se mísí vůně koření, sušeného ovoce a pečeného masa. Neodoláme ani my a ještě se zastavíme na kebab a ayran. Nemusela bych být živá z ničeho jiného, slaným kefírem jsem schopná zapíjet maso i čokoládu. Ještě pořád je svátek a víte jak vypadá večer v mešitě? Někdo se modlí, ženy si v hloučku povídají, dětí pobíhají sem a tam, lezou po okně a smějí se. Já si sedám na měkoučký koberec a chvíli tu pohodu jen pozoruju.
V Burse strávíme ještě celý příští den, projdeme se po bazaru za denního světla, u Zelené mešity potkáme autobus japonských turistů, v mauzoleu dostanu od starší paní čokoládový bonbón, dojdeme až k městským hradbám a u Nusretiye Clock Tower se kocháme výhledem na město s asi milionem dalších lidí. Dost času strávíme v Silk Bazaru. Nejsem moc velký shopaholic, ale tady se musím hodně držet, zlato a hedvábí projdu téměř bez povšimnutí, ale z všudypřítomných lampiček nemůžu spustit oči. Až budu mít jednou dům, tak si sem zajedou koupit lampičky. A až budu bohatá, tak ručně vyšívanou peněženku na všechny ty milióny. A koberec!
Stihenme ještě nějaký ten čaj, ale potom už je čas vyrazit na nádraží. Nevíme jak se k němu dostaneme, ale máme (podle mě) až zbytečně velkou časovou rezervu. Už nechci trávit další čas hledáním spojů na internetu, přijde mi jednodušší jít prostě ven a zeptat se. Pro někoho, kdo si vše rád plánuje, je to peklo, viď Tomáši? Jenže lidi v Turecku jsou úžasný, i když vám nerozumí a nemůžou vám cestu vysvětlit, jdou prostě s vámi a posadí vás do správného autobusu. Na nádraží se na pár hodin rozdělujeme. Kupovat jízdenky až ráno se nám moc nevyplatilo (nebo jo? 😀 ), nějakým zázrakem jsme sehnali dvě poslední místa ve dvou autobusech od jiných dopravních společností. Oba máme sedadlo 38. Jedno volné bylo pro muže a jedno pro ženu. Jízdenky se kupují na pas a pokud je jedno sedadlo obsazené, může si vedlejší, volné, koupit pouze osoba stejného pohlaví. Ale když kupujete jízdenku společně, můžete si koupit sedadla vedle sebe. Dnes mám šťastný den, 14 hodin o samotě? Nemůžu se dočkat! 😀
