Nic nového: otravný taxikáři a hodní lidé s asijskými rysy
Blížíme se ke břehu. Sedím na kusu dřeva a pozoruju blížící se zemi. Na chvíli si ke mě sedá kapitán. Za 50 minut jsme v přístavu. Kazachstán. Hrozně se těším. I když mi každý říká, že tu nic není. Jen dlouhé pláně a stepi. První pohled z lodi to jen potvrzuje.
Zakotvíme už ve 2 hodiny, ale než se dostanu z přístavu pryč, zabere to ještě spoustu času. Nejdřív musím vyplnit vstupní kartičku, pak mi vojenský pes málem sní svačinu a když vidím hloubkovou kontrolu zavazadel u spolucestujících, nemůžu se dočkat na tu mou. Zrovna se mi to povedlo tak dobře zabalit! Pak proběhne pasová kontrola, je o dost klidnější než v Ázerbájdžánu. Konečně tu nikoho nezajímá razítko z Arménie, ale rodinný stav je v centru pozornosti stále. Celý proces zabere dost času a ve všem mají přednost řidiči. A to je mimo sezónu, loď je poloprázdná. Být tu někdy v létě, asi tu budeme přes noc.
Když se konečně dostaneme z lodi ven, nás pár, co tu nemá auto, kamion nebo kolo čekáme na auto. To nás zaveze do velké budovy. Je tu trochu jiné zázemí než byly kontejnery v Alatu. Je tu restaurace, wifi, banka, v bankomatu si dokonce vyberu peníze. Za chvíli nás řidič nahání a jedeme zase k jiné budově, tam je zavřeno, tak se to opakuje ještě dvakrát, než se konečně dostanu z přístavu ven. Hned ke mě běží taxikář. Na to mám tak náladu, ale prý se odtud jinak nedostanu. Mohla bych jet ještě s řidičem kamionu, co mi nabídl odvoz, ale do toho se mi moc nechce.
Sedím na obrubníku před přístavem, pomalu zapadá sluníčko a já jsem uprostřed pustiny v Kazachstánu, tady asi fakt nic než stepi a pláně nejsou, a zas mám ten svůj úsměv na tváři.
Vítej v Kazachstánu Leni.
Kdepak asi budeš dnes spát?
Taxikář chce za osobu 10 dolarů, jenže on tu nikdo není, jen já a dva chlapíci, co taxi nechtějí. Za 30 dolarů mě odveze samotnou. To určitě, díky nechci. Pak se stane něco, co nechápu, ale najednou sedím v autě. Přijel řidič, který nás vozil po přístavu a dva opodál stojící muži do něj nastupují, chci taky, ale taxikář mi to zakazuje. Proč bych nemohla jet s nimi? Určitě to bude ve třech levnější. Na otázku za kolik mě odvezou do Aktau mi chlapi posunky ukazují ať naskočím a berou mi batoh. Když se taxikář nedívá, tak naskakuju taky.
Cesta zabere asi hodinu a půl, dostanu ovoce, chlapi pracují v Baku, takže mi ještě vymění zbytek manatů na kazašké tenge a dolary, nemají drobné a jelikož nemají drobné, ještě na tom vydělám. Nevěří mojí offline mapě, tak si hostel najdou na internetu a dovezou mě až před něj. Navíc mi na sebe dají kontakt, kdybych náhodou něco potřebovala. Jo a platím 4 dolary.
Ani v Kazachstánu není sezóna, takže jsem sice na hostelu, ale mám pro sebe celý pokoj. Můžu si vařit a ve sprše teče deset minut teplá voda. Navíc mi tu topí na příjemných 32 stupňů, jak říkával děda – ideální trenýrková teplota 😄.
Do ulic Aktau se vydávám až druhý den odpoledne. Včera jsem přijela za tmy a nikoho jsem na ulici už neviděla. Snad tu nikoho moje dlouhá sukně a tričko nepohorší, více než tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k islámu. Ale hned první dívka, kterou potkám, má na sobě minisukni, tak se hodím do klidu a jdu se projít k moři.
Ani nevím, o bych k tomu tady řekla. Fakt tu nic není. Je tu teplo, ale lidi chodí v zimních bundách. Já ne, žádnou nemám. Je asi 25 stupňů v 6 večer, jaký vedro tady musí být v létě? Pláž v Aktau je hnusná a strašně to tu smrdí. Supermarkety jsou vybavenější než v Arménii, pivo levnější než v Baku. Ale Staropramen je v akci, moha bych si udělat na hostelu soukromou party a vystřelit se do kosmíru😁.
Procházím parkem, klasika. Megalomanská vstupní brána, staré a rezaté pouťové atrakce a hlavně velký ruský kolo. Je tu spousta laviček, na kterých posedávají lidé, někdo venčí psa a je tu hodně mladých maminek s kočárkem a v jedné ruce a minimálně s druhým dítětem v ruce druhé. Holky kolem 20, ale tady je to normální. Všude je písek a pár stromů se žlutými listy. Podzim je i tady. Jsou tu zajímavý lidé, vypadají jinak než na Kavkazu. Mají hezké rysy, už asijské, i když do Číňanů mají ještě daleko. Jestli tu někdo zírá, tak ne oni na mě, ale já na ně. Příjemná změna, nikdo si mě tu vlastně nevšímá. Za to já se na ně nemůžu se vynadívat 😁.
