dohady s taxikářem, studentka na věky věků, poprvé opravdu stopujeme
Jerevan je určitě zajímavý, většina turistů, které jsme potkaly si do něho odskočí na pár hodin v rámci své cesty po Gruzii a pak se vrací zpět. To je velká škoda, protože se vyplatí navštívit i jeho okolí (a nejen to). My se po dvou dnech v této arménské metropoli vydáváme do Garni. Nachází se tam jediná antická stavba iónského stylu na území bývalého Sovětského svazu. Jak se tam dostat? Dnes poprvé na vlastní kůži zjišťujeme, že autobusová doprava má v Arménii velké mezery a někam se zkrátka jinak než po svých, nebo stopem nedostanete.
Paní, u které jsme ubytované je moc hodná, nás pošle na autobus 259 na Severní nádraží, přijde mi to divné, protože stojí na silnici směr Sevan, nikoliv Garni. Ale žije tu a určitě tam chce jet spousta turistů, kteří se u ní ubytují, tak to ví asi lépe než já. Jenže Arméni necestují po Arménii a vědí toho o ní občas miň než já 😀.
Když se tam asi po půl hodině jízdy autobusem přes centrum dostaneme, všichni na nás s údivem koukají a říkají, že odtud autobus nejede, že musíme na nějaký bazar. Jsem naštvaná, jely jsme sem zbytečně a absolutně nevím, kde je nějaký bazar, ze kterého máme jet. Do toho se mě snaží taxikář usilovně přesvědčit, že nás za 500 Kč vezme do Garni, což mě vytáčí ještě víc. Chci jen číslo maršutky, kterou se dostanu na ten bazar, nechci jet žádným taxíkem, i když mi tvrdí, že tam nic nejezdí. To známe, to je jejich neojblíbenější věta. V tom k nám přistoupí pán, co naši hádku pozoruje a říká, že jede okolo a má čas, že nás tam zaveze.
Arajik byl prý v Praze a žil v Polsku. Jaké překvapení. Ale v Praze byla asi většina Arménů, alespoň většina těch, kteří někdy byli za hranicemi. Než nás vysadí, ještě se třikrát omluví, že nemá dostatek času, jinak by nás zavezl až do Garni. Radši se budu mačkat a sedět na půlce zadku v maršutce a usmívat se na okolo sedící bábušky, než platit za předražené taxi. V Garni si ke svačině koupíme Gatu a projde mi vstup na tři roky neplatnou studentskou kartičku. Jsem zvědavá, jak dlouho mi tohle ještě bude vycházet. Garni je první více turistické místo, které v Arménii navštívíme. Chvíli se tu projdeme a pěšky dojdeme ke Kareri Simphonia. V soutěsce místní řeky tu jsou k vidění čedičové varhany.
Ale ke klášteru Geghard asi opravdu nic nejezdí. Naštěstí nám zastaví Ari a i když jede jen do sousední vesničky, doveze nás za sušenky až ke klášteru. Zpět to máme asi 10 kilometrů a poslední maršutka do Jerevanu nám jede za hodinu a půl. Naše taktika jít po cestě a doufat, že nám někdo zastaví tu moc nefunguje. Ségra přidá do kroku, já jsem zatím v klidu. Ono to vždycky nějak dopadne. A taky že jo. Asi po dvaceti minutách nám staví nablýskané BMW s tmavými skly. Váhavě přistoupím k okýnku. V autě sedí dva páry mladých lidí z Jerevanu, sesednou si a vejdeme se k nim. Nehodí nás sice až do Jerevanu, ale po cestě nám zastaví maršutku, která nás tam za pár drobných doveze.
A jaká je cenová bilance za dnešek? Taxikář chtěl 500 za auto, nás cesta stála 60 korun za obě. A viděly jsme všechno, co jsme chtěly.
