Biškek podruhé, oprava bot, kde budu spát? zpět v Kazachstánu
Do Biškeku přijíždím až pozdě odpoledne. Zase je tu šero. Moje první kroky směřuj na bazar, kde si chci nechat opravit boty. V opravně strávím dvě hodiny a odcházím s botami oblepenýma kůží. Za dvě stovky! Na místní poměry to jsou děsný prachy. Ale můžu si za to sama, nechtěla jsem být obuvníkova žena. V pořadí již třetí. Teda nejsem si jistá, jestli bych byla třetí v pořadí, nebo další do party. Chudák si hledá další ženu i přesto, že kvůli tomu musí pracovat 7 dní v týdnu. Jiná kultura no.
Trošku jsem se zdržela a kdyby tu svítilo sluníčko, už by zapadalo. Ale v Biškeku sluníčko nesvítí asi nikdy, takže to jen odhaduju. Začíná být zima, proto mě velmi potěší, že hostel, do kterého jsem chtěla jít, je plný. Plný je i hostel, ve kterém jsem tu bydlela naposledy. Co se děje? Od kdy je Biškek populární zimní destinace? Nakonec mám štěstí v neštěstí, najdu si hostel nedaleko a opět mám pro sebe pokoj pro čtyři. Yes!
I když vlastně spíš DA!
Kyrgyzstan si se mnou zahrával. Nemoc, šero, zima, Vánoce. Ale i tak se mi tu líbilo a jsem trošku smutná, že už jedu dál. Ráno se vydávám na nádraží, odkud chci jet do Almaty v Kazachstánu. Nemusíte se bát, že byste tu nenašli správnou maršrutku. Už notný kousek od nádražím se mě ujímá chlapík, který se zajímá kam jedu a vede mě na správné místo. Asi za hodinu vyjíždíme a za další hodinu jsme na hranicích. Už taková klasika, vzít si věci, přejít pěšky a pak nastoupit zpět do autobusu. Tady už to neodsýpá tak rychle, je tu poměrně dost lidí a všichni hrozně spěchají. Každý do mě strká a předbíhá. Ještě je potřeba vyplnit lísteček o důvodu vstupu, naštěstí mám u sebe propisku, tak se nemusím zdržovat jejím hledáním. Půjčuji ji ostatním, kupodivu se nepodívá k nikomu do kapsy, ale vrací se mi, pán mi ji přinese až do mojí maršrutky.
Cesta do Almaty je strašná, dělají tu novou silnici, všechno je rozkopané, přijíždíme až za tmy a ještě ke všemu na okraj města. Almaty bylo kdysi hlavní město a podle toho to tu vypadá, do hostelu to mám pěkných pár kilometrů. Taxi si brát nebudu. Nechci. Ochranka na nádraží mi poradila, kudy se dostanu na správnou zastávku, na té mi nějaký kluk poradil číslo autobusu, který jede mým směrem a díky mapám jsem vystoupila asi 500 m od hostelu.
Už je tma jak v pytli, ale strach nemám. Spíš už se těším až si lehnu do postele. Původně jsem myslela, že se mi ve střední Asii Black Friday vyhne, ale když mi Booking nabídl soukromý pokoj za 8 dolarů, neodolala jsem 😅.
