chiva, Mastercard nefunguje, Slováci, výlet, visa nefunguje
Procházím se po trhu, seženete tu úplně všechno. Jakože fakt všechno. Uprostřed silnice sedí babušky na dece a prodávají ovoce, napravo jsou kádě s rybami a nalevo se na ohni peče šašlik. O kus dál seženete zubní pastu, šroubovák nebo ponožky. Mezi lidmi se občas mihne paní nabízející čaj nebo chlápek, který zkušeně nese v jedné ruce nad hlavou velké plato plné bochánků Samsy. Miluju ten ruch, hrozně mě baví to jen pozorovat a procházet se tu. Ale stánky už se zavírají. Je pět hodin a já mám hlad. Jenže ze dvou restauraci na bazaru mě vykáží zpět na ulici, už mi nic nedají. Nic nemají. Pomalu to vzdávám, když už si chci jít koupit chleba, ještě to naposledy zkusím. I tady se očividně zavírá, na prvním stole tu leží kusy syrového masa.
Chiva je kouzelná večer při západu slunce, nebo v noci, kdy je úplně bez lidí. A taky brzy ráno při východu slunce. S prvními slunečními paprsky se město probouzí a vrací se sem život. Zametají se ulice, muži se schází, děti na sebe pokřikují a běží do školy. Všichni jsou upravení, děti nosí do školy uniformy a holčičky velké bílé mašle, které se jim vyjímají na havraních vlasech. Město se začíná plnit turisty, je čas vrátit se do hostelu na snídani, hlavně na teplý čaj. Docela jsem prochladla, na konci října už jsou noci chladné.
Nevýhodou toho, že cestujete sami, a ještě jste někde mimo hlavní sezónu, může být to, že když chcete jet na výlet, nejsou lidi. Nechtěla jsem jet sama a platit za celé auto a už se pomalu rozloučila s výletem po okolních pevnostech v poušti. Jenže! Ono se to vždycky nějak vyřeší!
V první hostelu jsem se seznámila s Ewet z Ekvádoru a její kamarádkou. Potkaly se před měsícem a nějaký čas cestují společně, jedou opačně než já, tak se jim hodilo info ohledně cesty do Azerbajdžánu nebo o Gruzii a Arménii. Mě zase info o Kyrgyzstánu. V druhém hostelu jsem potkala skupinku tří kluků ze Slovenska. Musela jsem se kvůli nim sice přestěhovat do soukromého pokoje. Velká oběť… Navíc kluci chtěli na ten samý výlet, co já! Výlet naplánujeme večer u vína. Kluci se moc neznají, a já je fakt obdivuju. Než abych si k sobě sehnala někoho cizího, radši jsem vyrazila sama.
S klukama se sejdeme u snídaně a vyrážíme na výlet. Vybrali jsme si pět pevností. Nabízí ho místní agentura www.islambektravel.uz/. Zabere nám to celý den, projedeme si pevnosti po okolí, náladu nám nepokazí ani neochotný řidič, který nás nechce vzít k jezeru, i když je v nabídce a je asi dva kilometry od poslední pevnosti. Po telefonátu do agentury nás tam řidič sice vezme, ale do vody vleze akorát Lukáš.
