Můj Deník

Pěkný hostel, kola, zapomenutý pin a had v jezeře Do Albánie jsme přijely autobusem z Černohorskeho městečka Ulicnj přes hraniční přechod Muriqan – Sukobin. Přejet hranice nezabralo ani půl hodiny. Navíc do Albániie můžete vstoupit na občanku, věděli jste to? My ne. Klasika. Po chvíli už vidím první mešitu, na

Koupání, první spaní venku, pokus o stopování Spaní na letišti není jen tak. V Krakově jsme spali na kovových lavicích, v Baku na gauči, v Dubaji nás nenechali vyspat ani na zemi ve spacáku. V Katovicích jsme si našly opuštěný dětský koutek, kde byl klid, zásuvka a umyvadlo. Vyhodit nás přišli až po třech

Odjezd do neznáma Je to tu. Den D. Nebo spíš den O. Odjezd. Rok po tom, co mě to poprvé napadlo. Že mě cestování baví asi nějak víc. Tenkrát to byla taková šílená myšlenka, co mi jen bleskla hlavou v maršutce cestou po Gruzii. Hned jsem ji zahnala. Protože je

103/103