Sólo příběhy

dohady s taxikářem, studentka na věky věků, poprvé opravdu stopujeme Jerevan je určitě zajímavý, většina turistů, které jsme potkaly si do něho odskočí na pár hodin v rámci své cesty po Gruzii a pak se vrací zpět. To je velká škoda, protože se vyplatí navštívit i jeho okolí (a nejen to).

Jerevan, socialismus na každém kroku, muzeum Arménské genocidy Nemůžu si pomoct, ale Jerevan na mě působí jako skanzen socialismu. Pár kamarádů mi píše, jaké to tam je a moje odpověď je, že podle mě stejný jako před třiceti lety. Vtipně mi všichni do jednoho napíšou „Ty jsi tam tehdy byla?“

po dešti přijde duha (vždycky!), Sevan, Dilijan, plány budou, my nebudem Autobusové a vlakové nádraží ve Vanadzoru. Nevím, jak je to možné, ale ráno je mi o 200 % lépe a vyrážíme do Sevanu. Na nádraží se s námi dávají do řeči Arman a Naryk. Sedím na zídce nádraží a

Welcome party, nabídka práce, nemoc Nádraží ve Vanadzoru Varužan nás usadil do maršutky do Vanadzoru. Cesta trvala asi hodinu a půl. Během této doby probíhal obvyklý výslech od spolucestujících: „Odkud jste? Kam jedete? Jak se vám líbí v Arménii?“ Jeden pán nám nabízel ubytování ve svém guest house. Do města

Vítejte v Arménii! varužan, taxi s bonusem Zuby dostávají zabrat, celou cestu do Alaverdi mi o sebe cvakají. Po maršutce lítají telefony, které lidem vyskakuji z rukou. Katastrofální silnici jednou za čas vystřídá pár desítek metrů ucházející úsek (čti: chvilku nenadskakujeme až ke stropu a hladová ségra si dokáže kousnout

noční tbilisi, Taxi, výslech na hranicích Katedrála Nejsvětější Trojice v Tbilisi v noci (to by asi každý poznal). V Tbilisi nemáme v plánu se moc zdržovat, chceme jet rovnou do Arménie. A to je to jediné, co ten den můžeme, chtít. Nakonec nejedeme nikam, na nádraží Ortačala, odkud se jezdí