Sólo příběhy

„Dost často jsem měla pochybnosti, jestli to skutečně udělám, jestli na to mám. Jestli to fakt chci. A pak na mě vyskočila fotka Khivy a mě se úplně rozbušilo srdce. CHCI! Tak strašně moc tam chci!! Kéž bych tam opravdu dojela.“ JSEM TADY!!! Od začátku tvrdím, že neplánuju. Hlavně krátkodobé

20.10. Den čtvrtý: Nukus Za chvíli budeme v Nukusu. Přichází ke mě Gulja, která vedle mě seděla prvních pár hodin, ptá se mě, kde budu bydlet. Říkám, že v hostelu. Ptá se mě, kolik to stojí. Když ji to řeknu, podívá se na mě a řekne: „pojďme ke mě domů.“

18. a 19.10. Den druhý a třetí: Nukus Zaspat bych fakt nechtěla. I den je v Beynau moc, natož v motelu na nádraží. Mám budík na 1 v noci, ale ve 12 mi do pokoje nastěhují manželský pár z jižního Kazachstánu, proč dostali povlečení a já ne? O půl jedný mě

17.1. Den první: Beynau Když se podíváte na mapu Kazachstánu, zjistíte, že tam nikde nic není. Abych se vyhnula dvěma dnům ve vlaku na cestě do jihovýchodní části země, vezmu to přes Uzbekistán. Jestli jste četli o Kappadokii, co to pro mě znamenalo, tak Uzbekistán je ještě něco víc. Před

Nic nového: otravný taxikáři a hodní lidé s asijskými rysy   Blížíme se ke břehu. Sedím na kusu dřeva a pozoruju blížící se zemi. Na chvíli si ke mě sedá kapitán. Za 50 minut jsme v přístavu. Kazachstán. Hrozně se těším. I když mi každý říká, že tu nic není.

Soukromá kajuta, ruskojazyčnaja děvuška, dvě večeře, námořník, východ nebo západ? Na loď jsem nastoupila přesně v 12:14. Chvíli se čekalo, než se otevře recepce (ano, i když loď už něco pamatuje, skutečně je tu recepce). Platila jsem za kajutu pro čtyři. Bylo to o deset dolarů levnější. Asi tu nejsem jediný

Arménie stále se mnou, špion, trajekt Nemožné se stává skutečností, držím v ruce palubní lístek na trajekt, který mě převeze přes Kaspické moře. Je 14.10.2019, 11:38. Přesně dvě hodiny potom, co jsem prošla branou do přístavu. Dostat se sem, ke kase v přístavu v Alatu, 70 km od Baku, bylo těžší, než

Trajekt: pokus první, z baku se nikdy nedostanu, pivo jako 2v1? Grafický návod na cestu do Alatu. Když jsem se v pátek rozloučila s Amirem, Alim, Janet a Gunar a odjela do Alatu, netušila jsem, že budu zpět v Baku ještě tentýž večer.  Budím se do deštivého rána, i Baku pláče, že odjíždím.

Baku, rutina, náhradní rodina, jak se žije v Pákistánu? Co určuje, jestli se vám, na nějakém místě líbí nebo ne? U mě na to mají velký vliv vzpomínky. A ty mám na Baku víc než hezké. Jsem tu už potřetí během hodně krátké doby. Teď není hlavním cílem poznávat město,

2v1, noční vlak, romantika, Baku Na cestu do Baku jsem se těšila. Vážně. Noční vlak je super, mnohem lepší než autobus. Vízum jsem si tiskla cestou na vlak, v Gruzii je xerox na každém rohu. Jízdenku jsem si šla koupit asi v 6. ale když jsem skoro hodinu čekala ve

80/123