Archiv štítku: Zapisnik

Ještě pořád mě to baví? Kuba mi včera poslal tuhle fotku, vznikla den před mým odjezdem. Strašně to utíká… Vlasy mám trošku delší a o pár odstínů blonďaťejší, ruštinu lepší a angličtinu horší, žabky stále vypálený. Chtěla jsem letos dát zimu bez kožichu, ale v Kyrgyzstánu se tomu asi nevyhnu. Teda

Nemůžu jít ani nakoupit, Buchara, noční procházka Další zastávkou na mé cestě po Uzbekistánu se stala Buchara. Krásné město plné památek, kde jsem zůstala téměř týden. Na prohlídku Buchary stačí pár dní, jenže když vám někdo dělá ke snídani každý den palačinky, tak si dvakrát rozmyslíte, jestli nezůstanete ještě o

do vlaku bez jídla. Problém? V turecku ano, v Uzbekistnu Нет! Čeká mě 12 hodin ve vlaku do Buchary. Poloviční 2v1. Co znamená poloviční dva v jednom? To, že  přijedeme ve dvě v noci a já počkám do rána na nádraží. V Kungradu se marně pokouším koupit si jídlo. To

změna plánu, visa funguje, milionář na zkoušku, cesta k aralskému moři za všechny prachy 2.013.000 bohužel v sumech Kdybych pro jednou dřív myslela, než konala, možná bych nemusela lítat tam a zpátky a ušetřila bych spoustu peněz. Na poslední chvíli se rozhodnu, že nepojedu s klukama do Buchary, ale ještě chci

chiva, Mastercard nefunguje, Slováci, výlet, visa nefunguje Procházím se po trhu, seženete tu úplně všechno. Jakože fakt všechno. Uprostřed silnice sedí babušky na dece a prodávají ovoce, napravo jsou kádě s rybami a nalevo se na ohni peče šašlik. O kus dál seženete zubní pastu, šroubovák nebo ponožky. Mezi lidmi

„Dost často jsem měla pochybnosti, jestli to skutečně udělám, jestli na to mám. Jestli to fakt chci. A pak na mě vyskočila fotka Khivy a mě se úplně rozbušilo srdce. CHCI! Tak strašně moc tam chci!! Kéž bych tam opravdu dojela.“ JSEM TADY!!! Od začátku tvrdím, že neplánuju. Hlavně krátkodobé

20.10. Den čtvrtý: Nukus Za chvíli budeme v Nukusu. Přichází ke mě Gulja, která vedle mě seděla prvních pár hodin, ptá se mě, kde budu bydlet. Říkám, že v hostelu. Ptá se mě, kolik to stojí. Když ji to řeknu, podívá se na mě a řekne: „pojďme ke mě domů.“

18. a 19.10. Den druhý a třetí: Nukus Zaspat bych fakt nechtěla. I den je v Beynau moc, natož v motelu na nádraží. Mám budík na 1 v noci, ale ve 12 mi do pokoje nastěhují manželský pár z jižního Kazachstánu, proč dostali povlečení a já ne? O půl jedný mě

17.1. Den první: Beynau Když se podíváte na mapu Kazachstánu, zjistíte, že tam nikde nic není. Abych se vyhnula dvěma dnům ve vlaku na cestě do jihovýchodní části země, vezmu to přes Uzbekistán. Jestli jste četli o Kappadokii, co to pro mě znamenalo, tak Uzbekistán je ještě něco víc. Před

Nic nového: otravný taxikáři a hodní lidé s asijskými rysy   Blížíme se ke břehu. Sedím na kusu dřeva a pozoruju blížící se zemi. Na chvíli si ke mě sedá kapitán. Za 50 minut jsme v přístavu. Kazachstán. Hrozně se těším. I když mi každý říká, že tu nic není.

70/112